Sociologické publikace: novinové a popularizační články

Jestliže spolu odborníci, dokonce i v rámci jednoho oboru, navzájem zcela souhlasí, je to obecně spíše výjimka. Jedním hlasem má o covidu mluvit vláda, ne vědci. Vědci svůj způsob mnohohlasého uvažování nezmění jen proto, že se za ně politici budou chtít schovávat... Hodně věcí se mění, většinou dost nevratně. Ale nic jako pravda či realita se nehroutí, neimploduje. Jen začínáme vidět, že to nikdy nedrželo pohromadě tak samozřejmě a jednoznačně, jak jsme si mysleli.

V tomto článku píšu o plagiátorské aféře prorektora Západočeské university v Plzni. Zdůrazòuji, že pobořující není ani tak to, že nějaký akademický pracovník kdysi podle všeho opakovaně, ba systematicky nepřiznaně opisoval z cizích textů; daleko znepokojivější jsou současné zlehčující (a jiné) reakce jeho školy a dalších akademických institucí. Dále vysvětluji, proč považuji za nemístné námitky, podle kterých je celé Budilovo obvinění nesmyslné, protože za ním stojí lidé, kteří mají s Budilem nevyřízené účty.

V tomto nikdy nevydaném krátkém textu pro noviny rozebírám tzv. Opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD z let 1998-2002 (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Opoziční_smlouva). V duchu teorie-sítí aktérů rozbíjím představu této smlouvy jako nějakého hotového textu, který určil politickou atmosféru v zemi. Upozorňuji také na falešnou představu, že problém je v tom, že toho o dělané politice víme příliš málo; je to myslím naopak. Tváří v tvář mediální vševědoucnosti (na jejímž vytváření se politici sami podílejí) je podle mne nesmírně obtížné nejen uspět, ale i selhat. Udělali jsme si o Opoziční smlouvě určitý obraz a tím poměřujeme vše, co se jí týká. Nebereme pak opravdu vážně, co jednotliví aktéři teď a tady říkají nebo dělají. "Pravdu" opoziční smlouvy spatřujeme v papíru, co kdysi podepsalo několik straníků, a nikoli v myriádách provizorních a lokálních realizací (přepisů, překladů) toho textu.