Auto/biografie: všechny publikace

Metafora jazyka patří mezi vlivné metafory v sociologii. Podle Browna jde vlastně o klíčovou metaforu (root metaphor), protože ji používáme jako zcela běžné, často ani nevyslovené obecné zarámování toho, jak si představujeme sociální struktury a procesy, jak je pozorujeme a studujeme. Pro řadu sociologů nejsou sociální jevy jako jazyk, ale vlastně jsou jazykem. Chápat skutečnost jako jazyk či jazykové projevy však může znamenat velmi různé věci; a různé pojetí jazykové metafory se také promítá velmi různým, často rozporným způsobem do sociologické teorie a metodologie. Pro někoho vede metafora jazyka nevyhnutně k významné a politováníhodné redukci: jako sociologicky podstatná se pak přijímá pouze malá část skutečnosti, vlastně jen texty a jazykové promluvy, zatímco zbytek je ponechán stranou. Jiní sociologové berou za svou metaforu jazyka poněkud jinak, vlastně protikladně. Uplatňují to, co o povaze a fungování jazyka víme, na v zásadě kterýkoli prvek tzv. mimo-jazykové skutečnosti. Realita tak není redukována na texty, ale učíme se (nejrůznější) realitě rozumět jako něčemu jazykovému, textuálnímu. V tomto textu tyto dva protichůdné přístupy načrtávám a vysvětluji, abych předvedl jak různý význam může ve vědeckém používání (dokonce v rámci jediné disciplíny) zdánlivě tatáž metafora.

In this paper we discuss the problem of communist power in so called totalitarian regimes. Inspired by strategies of explanation in contemporary science studies and by the ethnomethodological conception of social order, we suggest that the power of communists is not to be taken as an unproblematic source of explanation; rather, we take this power as something that is itself in need of being explained. We study personal narratives on political screenings that took place in Czechoslovakia in 1970 and analyze how the power of communists obtained its strength from ordinary and “unremarkable” interactions between participants. The screenings are interpreted, in the terms of Bruno Latour, as “trials of strength.” We show that it was crucial for all the participants that associations, translations or mobilizations involved in making the regime real, remained partial and multiple, and not exclusive and “total” as is often assumed within dominant discourses on totalitarianism.

In the Czech Republic and Slovakia, the age of life history archives with a wider access for the social scientists is only coming. However, secondary analysis of qualitative data is not limited to documents that are stored in public archives. It happens quite often that researchers make use of an interview transcript, or a part of it, which has originally been gathered for a different occasion. Thus, they use these data for studying new topics that are sometimes far from the original research questions and objectives. In this paper we discuss some methodological problems arising from such practice. We show that, on one hand, the ethnomethodological perspective is especially demanding on the quality and the pinpoint accuracy of transcripts and the descriptions of the interviews by which the narratives were elicited (field memos). On the other hand, however, the ethnomethodological perspective orients scholars to formulate their research objectives according to what the data itself offers. The methodological problems related to the re-use of data can hardly be resolved in advance and on a general level.