Konference, semináře, přednášky

2 3 4 5 6  » …
6. 10. 2016 ::::

Zdeněk Konopásek: Latour o “modech existence”

Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)

V roce 2013 vyšla zatím poslední autorská kniha Bruno Latoura s názvem An Inquiry into Modes of Existence: An Anthropology of the Moderns. Latour v této knize nanovo a zeširoka vysvětluje svůj přístup, úzce spojený s tzv. teorií aktérů-sítí (ANT). Snaží se napravit dosavadní nedorozumění a připravit půdu pro „diplomatičtější“ vyjednávání své pozice. Začíná u základního východiska ANT, totiž že sociální vědci by měli postupovat tak, že budou sledovat sítě vztahů - tedy jak se něco prakticky pojí dohromady s něčím jiným – a budou si přitom udržovat odstup od velkých pojmů sociální teorie, často dualistických (společnost a příroda, subjekt a objekt atd). Zdůrazňuje ale, že tohle nestačí. Jinak se totiž tato propojení ustavují v právních sporech, jinak ve zbožném konání, jinak v rámci organizování, jinak při (znovu)utváření světa, jak je, a ještě jinak ve vědě, které se dosud Latour věnoval nejvíce. Ve světě jde zkrátka o celou řadu různých věcí, na nichž záleží (hodnot), a máme-li toto respektovat, musíme ctít rozmanitost „modů existence“, jakýchsi tónin bytí. Latour tyto mody docela systematicky, byť bez nároku na úplnost předvádí, vysvětluje jejich jedinečnost, ukazuje, v čem se liší a jak se navzájem kříží a proplétají, aniž by šly jednoduše převádět jeden na druhý… Kam tím vším míří a proč? Pokusím se o výklad této nelehké knihy a její zasazení do širších souvislostí.
8. 4. 2016 ::::

Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus, sociologie plná nedorozumění: pohled zevnitř

Příspěvek pro kolokvium "Sociální konstruktivismus padesátiletý", pořádané sekcí sociologické teorie České sociologické společnosti

Jak rozumět úspěchu/selhání konstruktivismu v sociologii? Na jednu stranu se stal samozřejmostí, učebnicovým pojmem. Na druhou stranu dnes nelze označení konstruktivismus brát vážně: označuje totiž tak různé, ba protichůdné přístupy, že bez bližšího vymezení vlastně nic neznamená. Tuto nejednoznačnost a vnitřní rozpornost naznačuje například to, že Berger s Luckmannem, autoři zakladatelské práce o sociálním konstruování reality, se dnes od konstruktivismu ostře distancují; nebo to, že představitelé výrazně „konstruktivistické“ sociologie vědy Bergerovu a Luckmannovu knihu prakticky ignorují, přičemž zároveň často ostře kritizují i současný konstruktivismus. Ohledně konstruktivismu zkrátka panuje velké množství nedorozumění a prvním krokem v jejich rozplétání musí být přiznání, že neexistuje žádný konstruktivismus, ale spíš celá řada konstruktivistických přístupů, leckdy navzájem sotva slučitelných. Ve svém příspěvku ukážu, v čem hlavní nedorozumění mezi různými konstruktivisty spočívaly a spočívají. Vyložím, v čem k těmto zmatkům přispěli sami Berger s Luckmannem a v čem byli, jak to sami dnes cítí, nepochopeni a znásilněni. Dále připomenu, jak vypadá konstruktivistické stanovisko současných vědních studií, zejména autorů z okruhu „teorie aktérů-sítí“ (ANT), abych mohl závěrem vysvětlit, proč je pro mne zrovna toto stanovisko (na rozdíl od ostatních) rozumné a sociologicky nosné – sám se totiž za jakéhosi konstruktivistu považuji.
17. 3. 2016 ::::

Diskuse o přístupech k výzkumu normalizace

Účast v diskusi pořádané Ústavem pro výzkum totalitních režimů; účastní se také Petr Bílek (FFUK), Irena Reifová (FSV UK) a další. Praha, FF UK, Náměstní Jana Palacha 2, 17.30, místnost 201

24. 9. 2015 ::::

Zdeněk Konopásek: Co všechno děláme, když "papírujeme"

Presentace v rámci čtvrtečních seminářů CTS - blok příspěvků na oslavu 25. výročí CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)

Mnohé činnosti moderního člověka provází rozsáhlé papírování, považované za nezbytnou součást koordinovaného úsilí a prostředek navyšování výkonu. Zatímco v mnoha běžných situacích je papírování přijímáno jako samozřejmost a stává se takřka neviditelným, k jeho posilování dochází všude tam, kde má působit jako nástroj změny. Výsledky takového bujení úředničiny jsou často sporné. Navrhovaným výzkumem chceme prohloubit porozumění sociální praxi papírování ve dvou specifických prostředích, ve kterých se zúčastnění aktéři snaží o významnou změnu a snaží se přitom reagovat na sílící požadavky transparentnosti, efektivity, profesionalismu atd. Chystáme tedy kvalitativní empirickou studii papírování jakožto nástroje a/nebo překážky zlepšování: 1) institucionální péče o lidi s disabilitou a 2) participativního plánování rozvoje měst. Aniž bychom opomíjeli specifika obou těchto oblastí, chceme se také zaměřit na obecnější rysy a teoretické souvislosti intenzivního papírování, a přispět tak k lepšímu pochopení byrokratického vykazování coby komplexní a společensky významné praxe. (Anotace společného projektu)
11. 12. 2014 ::::

Zdeněk Konopásek: Ztraceno v překladu: nové demokratické způsoby na postupu

Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)

Ve snaze o demokratičtější vyjednávání místa pro plánované úložiště jaderného odpadu byl před pár lety do ČR importován švédský model pro vedení dialogu s veřejností s názvem RISCOM. Co se vlastně s tímto modelem dělo na cestě ze Švédska do českého prostředí? A jaké byly výsledky tohoto přenosu/překladu? V příběhu RISCOMu se protíná hned několik vzájemně propojených okolností: (1) ambice udělat z této procedury pod záštitou EU mezinárodně použitelný postup; (2) zvláštní zablokovaná situace, která nastala v ranných fázích přípravy českého hlubinného úložiště; (3) nutně krátkodobý a omezený úspěch českého dialogu podle švédského předpisu. Celý případ ukazuje křehkost a nejednoznačné výsledky organizovaného šíření občanské participace v rámci socio-technických inovací, a to napříč národními a jinými kontexty. Skrze takto šířené postupy má demokratická politika sklon se depolitizovat - tedy vyprazdňovat, technizovat a instrumentalizovat. (Příspěvek vychází ze společného výzkumu socio-technických souvislostí přípravy a budování hlubinných úložišť jaderného odpadu, kterému jsme se v posledních třech letech věnovali s Karlem Svačinou, a shrnuje společný nedávno dokončený článek, na němž se navíc podílela i Linda Soneryd z University v Göteborgu.)
10. 12. 2014 ::::

Umění a věda: prostor, nebo dialog mezi estetikou, sociálními vědami, neurologií a technologií?

Veřejná diskuze k tématům „výzkumu“ v umění a vědě pořádaná Dustinem Breitingem a Milošem Vojtěchovským (IIM a Centrum audiovizuálních studií FAMU). Další účastníci: Hosté diskuzního setkání: Andrej Boleslavský (umělec a programátor) a Mária Jůdová (studentka CASU), Magda Stanová (umělkyně), Givan Béla (umělec a kurátor), Pavel Ctibor (fyzik a básník), Dustin Breiting (kurátor a teoretik umění), Jan Trejbal (architekt a umělec).

17. 7. 2014 ::::

Improvisation from the perspective of current interdisciplinary approach (účast v panelové diskusi, spolu s Ivanem Palackým, Petrem Vrbou, Pavlem Klusákem, Tomášem Rullerem)

vs.Interpretation Symposium and Festival, NoD, Dlouhá 33, Prague 1

30. 10. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus, sociologie plná nedorozumění

Přednáška pro odbornou veřejnost; Brno, FSS MU

10. 10. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: On the way to technical democracy: Czech dialogues by Swedish model

Příspěvek pro 4S konferenci v San Diegu (USA, Kalifornie), 9-12. října 2013

Technology transfer is intricate business with uncertain results. Our paper takes this well-known STS lesson as a starting point for a study in public deliberation. We will critically discuss the story of how a (social) technology for organizing public dialogues was transferred to the Czech Republic. This technology, called RISCOM, originally appeared during public debates about geological repository for high-level nuclear waste in Sweden. After some time it entered the international arena: under the auspices of European Commission and within several European projects it was proposed as something that would facilitate – and democratize – the processes of siting geological repositories. As such it is being implemented in several East European countries and in the Czech Republic in particular. On the one hand, RISCOM served well the Czech situation in that it helped to bring all the main actors to a discussion table after previous negotiations had completely crashed. On the other hand, it seems that RISCOM substantially failed from a broader perspective. Our study shows that it “succeeded” only at the cost of losing much of its specific original characteristics. As such, it became associated with only too general appeals to dialogue, the attractiveness of which lived but shortly. RISCOM also contributed to the increasing focus on dialogue per se, which ultimately lead to frustration and impatience on both sides. This recently resulted in the shift towards more authoritative decision making and another crisis of mutual trust. All in all, this import of democratic technology turned out to be somewhat counterproductive.
13. 6. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: Jak najít bezpečné místo pro jaderný odpad a neotrávit přitom demokracii: příspěvek ke studiu socio-technické komplexity

Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)

V Česku, stejně jako v dalších evropských zemích, se už řadu let uvažuje o výstavbě hlubinného úložiště jaderného odpadu. Hlavní pozornost se u nás v poslední době soustředila na vyjednávání s dotčenými obcemi. Dělo se tak pod patronací několika evropských projektů, podle (aspoň navenek hlásaných) zásad „zapojování veřejnosti do rozhodování“ a za přispění speciální metodiky, se kterou byl spojovaný úspěch podobných jednání ve Švédsku. Vypadá to však, že tato jednání jsou nyní ohrožena. Ochota jednat nedávno opadla, nedůvěra vzrostla. A prosazovat se začíná opět silové, technokratické řešení. Jak tomuto selhání rozumět? Podle nás se na něm jemným, ale zásadním způsobem podepsalo to, že převládla tendence řešit „sociální“ a „technické“ stránky věci jako dvě různé sady otázek, v různých obdobích a na různých místech.
9. 6. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: Vyjednávání místa pro úložiště v Čechách: Jak importovaná demokratická metodika může přispět k rozvratu snah o nesilové řešení (Hoješín u Seče)

Příspěvek pro 15. pracovní konferenci Biografu, 7.-9. června 2013, areál kláštera školských sester sv. Františka v Hoješíně u Seče (Chrudim)

V našem výzkumu se zabýváme přípravou hlubinného úložiště vysoce radioaktivního odpadu v České republice. Hlavní pozornost přitom věnujeme tomu, jak se hledá a vyjednává místo, kde by takové úložiště mohlo být. Zajímavou úlohu v celém procesu sehrál (a sehrává) specifický postup projednávání této agendy s veřejností. Jde o metodiku, jakousi „sociální technologii“, která je zasvěceným známá pod jménem RISCOM a která se původně objevila ve Švédsku. S ohledem na to, že Švédům se (na rozdíl od mnoha jiných) místo pro úložiště již v podstatě podařilo vyjednat, o RISCOM začal být brzy zájem i v mezinárodním měřítku. Pod záštitou Evropské komise a v rámci několika evropských projektů se RISCOM zavádí zejména ve Střední/Východní Evropě, v bývalých komunistických zemích. Má se za to, že tato technologie veřejných rozprav pomůže dosáhnout dohody a posílí demokratickou povahu příslušného socio-technického rozhodování. Představitelé mezinárodních projektů, kteří se u nás RISCOM snaží zavádět, formálně vykazují úspěch: podle nich se v Česku i jinde mimo Švédsko tento model „zapojování veřejnosti“ osvědčil. Jenže nedávno se u nás situace podivně vyhrotila. Vývojem událostí došlo k tomu, že jednání mezi zúčastněnými stranami je v České republice v troskách. Ochota jednat opadla, nedůvěra vzrostla. Správa úložišť radioaktivních odpadů, hlavní představitel státu v těchto otázkách a zároveň osvojitel RISCOMu, je podle všeho před zrušením. Situace je sice zatím dost nepřehledná a otevřená, nicméně celkově to vypadá na jakýsi návrat k technokratickému a spíše autoritativnímu řešení. Ve svém příspěvku se pokusíme tuto situaci sociologicky rozebrat a vyhodnotit úlohu importované sociální technologie. Ukážeme, že v jistém smyslu RISCOM uspěl a prospěl: pomohl přivést obě hlavní strany k jednacímu stolu poté, co jednání začátkem minulého desetiletí docela zkrachovala. Zároveň ale RISCOM svým způsobem přispěl k tomu, že se jednání rychle vyprázdnila a vyčerpala; že se z jednání dotčených stran stal „dialog pro dialog“; a že až příliš jednostranný důraz na vyjednání „sociálních podmínek“ pro úložiště (souhlasu místních obyvatel) vedl k frustraci na obou stranách a k dalšímu krachu snahy o nesilové řešení. Souvislosti tohoto nejednoznačného případu podle nás pěkně dokladují jedno dosti rozšířené nedorozumění ohledně pojmu „socio-technický“ – pojmu, se kterým původně přišla studia vědy a technologií (science and technology studies, STS), ale který se s pomocí nešťastných významových posunů záhy rozšířil do sféry občanského aktivismu a tzv. zapojování veřejnosti do rozhodování o technicky složitých otázkách.
22. 5. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek: O sociologickém smyslu actor-network theory: Na čem vlastně Latourovi záleží, když mluví o hybridech, non-humans a sítích?

Přednáška pro workshop "Bruno Latour a jeho "actor-network theory", pořádaný Sekcí sociologické teorie Slovenské sociologické společnosti, Bratislava, Slovensko; 13.30-17.00 v zasedací místnosti Filozofického ústavu SAV (Klemensova 19, IV. posch., č. dv. 94)

Po mnoha letech, kdy byla jeho práce známá jen malému okruhu badatelů z oblasti vědních studií, se Bruno Latour stal široce uznávaným a diskutovaným autorem. Tento nárůst pozornosti doprovázejí mnohá nedorozumění ohledně Latourova díla - a nositeli těchto nedorozumění už nejsou prvořadě jeho kritici, ale naopak ti, kteří se k němu hlásí. Pokusím se ukázat, v čem jsou dnešní "latourovské" řeči o hybriditě, non-humans či sítích zavádějícími zlomky vytrženými z kontextu toho, na čem Bruno Latourovi záleží.
30. 4. 2013 ::::

Zdeněk Konopásek, Radim Marada & Csaba Szaló: Diskuse na téma "Mravenečci v tajuplném světě symbolů aneb o vztahu ANT a kulturní sociologie (je-li nějaký)"

Diskuse pořádaná sdružením "Sociologické nástupiště", FSS MU v Brně, Joštova 10

30. 11. 2012 ::::

Zdeněk Konopásek: Religion in action: When theology meets Latourian science studies (Brno)

Vystoupení na mezinárodním workshopu Towards a symmetrical approach: The study of religions after postmodern and postcolonial criticism, Brno, 29. listopadu-1. prosince 2012

In his writings about religion Bruno Latour argues that we should understand religion in its own terms (“religiously”) while seeing it as something “local, objective, visible, mundane, unmiraculous, repetitive, obstinate, and sturdy”. When talking about religion, we should avoid, Latour insists, turning our attention “to the far away, the above, the supernatural, the infinite, the distant, the transcendent, the mysterious, the misty, the sublime, the eternal”. Only then we can reframe the relationship between science and religion in a new, mutually meaningful and acceptable way. In my presentation I will use empirical data on Marian apparitions in Litmanová (Slovakia) to come with a sympathetic critique of such a position. I fully subscribe Latour’s general principles of non-reductionist STS as well as many his specific arguments on religion. I also share Latour’s “political” interest in exploring how to talk about religion in a way that would be meaningful for both agnostics and the faithful. However, I will argue that it is misleading to insist that religion must be understood exclusively in terms of presence-making practices, as Latour does. It will be demonstrated that something like quasi-scientific fact-making is not alien to (true) religious talk. On the contrary, it appears an important element of what Latour himself might call “religion in action” – i.e., religion not ready made and undisputed (as is the case in iconographic analyses of religious art), but uncertain, collectively performed, attempted and more or less achieved. In fact, it will be shown that overall Latourian sensitivity for reality in the making seems deficient in his own work on religion and makes it somewhat puzzling and not quite convincing. And yet: if we rearticulate the relationship between presence-making (of religion) and fact-making (of science) in a more subtle way, Latour’s main point about how to understand the truth of religion can still be kept. Even more it can be made more sound and elaborated, both empirically and theoretically.

25. 10. 2012 ::::

Zdeněk Konopásek: What is meant by saying that a controversy is socio-technical? Against simplified views of how to pursue democracy in technological societies (Praha)

Vystoupení na mezinárodním workshopu Vědci a veřejnost v rozhodovacích procesech, Praha, 25. října 2012

During last several decades, science and technology studies (STS) have had developed a convincing view, which challenges the idea of something purely technical as well as the idea of science external to what we call society or politics. Instead, STS authors write about complex socio-technical controversies that are articulated within a kind of hybrid forums, i.e., assemblies consisting of various elements and mixing together the lay and the expert, science and politics, nature and culture. This view has had some impact on the official EU and national policies and ideologies aiming at “democratization of expertise” (Liberatore 2001), “technical democracy” (Callon et al. 2009), or “robust and sustainable knowledge society” (Felt & Wynne 2007). The STS notion of the socio-technical is taken as a support for various forms of public and stakeholder involvement in what traditionally used to be a matter of expert assessment and decision making. Especially after the painful European experience with GMO it has become commonplace that a “social (ethical, political, cultural) dimension” is taken more seriously. Formally organized public consultations and dialogues are taken as prevention against possible social conflicts. I want to argue, however, that a number of shortcomings occurred during this translation of STS lessons into the language and procedures of practical politics. Based on my recent experience with the EU project on socio-technical challenges for implementing geological disposal of nuclear waste I will clarify some typical misunderstandings about the STS perspective. Contrary to what is too often supposed, talking about an issue as socio-technical (in the STS sense of the term) does not simply mean that certain political aspects are debated besides/before/after the technical ones. Rather, it implies approaching all possible aspects as both social and technical. To take the notion of socio-technical seriously thus means debating the social and the technical together, at the same time and as a single thing. Such an approach, I will also insist, can hardly be achieved/embodied by means of inviting selected activists (representing “the social”) and engineers (representing “the technical”) to spend time together exchanging standpoints and perspectives in a “fair dialogue”. When meetings with similar design are organized (and they often are), it not only deviates from what can reasonably be argued from within STS, but it also makes the idea of democratic governance in the age of science and technology empty and perverted.

2 3 4 5 6  » …

Obrázek z fotogalerií

Více viz Fotogalerie...

Nejbližší vystoupení/akce

Nic ve výhledu...
Více viz Naživo...

Poslední publikace/nahrávky

KONOPÁSEK, Z. / SONERYD, L. / SVAČINA, K. (subm.): Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design.

Původní odborný článek

KONOPÁSEK, Z. / KAREL, R. (2016): Kudy vedla cesta ke zcela osobitému pojetí vaší hudby? (rozhovor Romana Karla se Zdeňkem Konopáskem). In: Quod bene notandum - Liber secundus. Bruntál: J7K5/JeseKápě. Str. 125-126

Rozhovor

BROŽ, L. / STÖCKELOVÁ / KONOPÁSEK, Z. (2015): Symetrie je často stranická: rozhovor se Zdeňkem Konopáskem. Cargo, 13 (2): 117-132

Rozhovor
Více viz Publikace...

Poslední záznamy z blogu:

24. 3. 2013 -

Sociologie, na které ne/záleží

Vracím se k sociologicky dutému politickému transparentu na Fakultě sociálních studií v Brně a k širším souvislostem toho případu.

[celý text]
29. 1. 2013 -

Simulakrum jako nadávka?

Bělohradskému se opět podařilo vyprovokovat mne k sepsání malého sociologického komentáře - víc o sociologii než o samotných presidentských volbách

[celý text]
24. 7. 2012 -

Nová verze Atlas.ti je venku, napsal jsem recenzi

Má cenu upgradovat na sedmou verzi tohoto programu pro kvalitativní analýzu http://www.atlasti.com? - recenze vyjde v časopise Biograf

[celý text]
22. 11. 2011 -

Vyhlídka na březen

Na adrese http://www.atlasti.com/v7preview.html se objevily informace o tom, co lze snad prý během března čekat v nové, sedmé verzi mého oblíbeného analytického programu

[celý text]
26. 2. 2011 -

Je prý třeba změnit ten postoj a ptát se...

Tak to říkal Václav Bělohradský v Otázkách Václava Moravce (1. 2. 2011) a já se ošíval.

[celý text]
3. 11. 2010 -

Co znamená "sociální konstrukce"?

Dnes mám v rámci oslav 20-letého výročí oslav Centra pro teoretická studia, stejně jako další kolegové, krátce promluvit na libovolné téma ze svého oboru. Rozhodl jsem se v této mini-přednášce shrnout několik vysvětlení k pojmu, který dnes dělá tak často sociologii ostudu, a přitom by nemusel. Tady je ta řeč písemně.

[celý text]
26. 5. 2010 -

Obhajoba volební neúčasti

Letos asi volit půjdu, ale neustálé kecy o tom, že by účast u voleb měla být povinná, mne vedou k oprášení článku z roku 2002.

[celý text]
21. 11. 2009 -

Co by nás prý na vědě nemělo šokovat...

Na okraj jednoho rodícího se "vědeckého skandálu": věda o klimatu přistižená v nedbalkách

[celý text]
30. 5. 2009 -

V čem spočívá pravda litmanovského zjevení Panny Marie?

Připravil jsem fotogalerii z výzkumné cesty do Litmanové a místo vernisáže nabízím krátkou rozvahu o tom, jak přistupujeme k předmětu našeho sociologického zájmu

[celý text]
Více viz Blog...

Osobní stránky Zdeňka Konopáska - http://zdenek.konopasek.net, technická realizace Jakub Konopásek ©