Ostatní témata: všechny publikace

V Centru pro teoretická studia UK/AV ČR jsme začátkem roku 2017 začali probírat pojem antropocénu. Tímto slovem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Antropocén je tedy název pro novou geologickou éru Země. V tomto textu se přimlouvám za složitější a širší chápání antropocénu – takové, které by otevíralo prostor pro mezioborovou diskusi. Jde o pracovní text, náčrt: připomínky a komentáře vítány. Pokud byste náhodou chtěli citovat, ujistěte se, že se mezitím neobjevila definitivní, oficiálně publikovaná verze.

Nezávazný, lehkonohý vztah k teoriím tedy vede k tomu, že si jako sociologové zvykáme na nespoutané žvanění. Co nedovolí jedna myšlenková tradice, dovolí jiná. Přepnutí je bezbolestné. A je-li to ve jménu angažovanosti a v zájmu oslovení širokého publika, platí to dvojnásob. Vykecáme se ze všeho. Ze slov, co říkáme či neříkáme, se svět nezboří. Je to přece jenom sociologie, ne?... Líp už cestu k bezvýznamnosti a vyprázdnění vlastního oboru dláždit nemůžeme.

Bělohradskému se opět podařilo vyprovokovat mne k sepsání malého sociologického komentáře - víc o sociologii než o samotných presidentských volbách.

Apparitions and possessions can be taken as genuine spiritual events or as symptoms of psychopathology. We focus upon occasions when the two seemingly conflicting “interpretations” co-exist in order to explore these phenomena as a kind of boundary objects – polymorphous realities stable and graspable enough, yet belonging to different worlds at once. Related diagnostic knowledge is often uncertain and always incomplete. Yet it enables authoritative and effective professional interventions. We conclude by discussing the relevance of such a view for contemporary efforts to validate patients’ spiritual experiences within mental health care.

We study how experiences such as hearing the voice of the Lord or having a vision of Virgin Mary are dealt with in psychiatry and catholic pastoral practice. How the status of these phenomena is negotiated by the participants? Under what conditions they become an instance of legitimate religious experience or, alternatively, symptoms of mental illness? We approach the study of these issues “symmetrically” - we do not prefer a priori medical or spiritual explanations. Some time ago, we demonstrated and explained such an approach (which is common, e.g., in contemporary sociology of science), and its relevance for our research, in an analytic paper on the movie “The exorcism of Emily Rose” (2005). The paper discusses a highly ambiguous relationship, pictured in the film, between medical and spiritual interpretation of the story of a young girl who was considered possessed by demons and who died after unsuccessful exorcism (Konopásek & Paleček 2006). Now, the question is: can such a symmetrical approach be of any relevance also for people we are studying? In an attempt to give an answer, we have interviewed four catholic priests on this issue. The priests had been asked to watch the movie on Emily Rose and read our paper on it in preparation for the interview. Based on these discussions (and also on our current research in general), we would like to shed some light on whether and in what ways our specific epistemic perspective coheres with the views and positions of our respondents; and also, how this reflexive research experiment contributed to our own understanding of the role of the symmetry principle in our current research project.

Dnes mám v rámci oslav 20-letého výročí oslav Centra pro teoretická studia, stejně jako další kolegové, krátce promluvit na libovolné téma ze svého oboru. Rozhodl jsem se v této mini-přednášce shrnout několik vysvětlení k pojmu, který dnes dělá tak často sociologii ostudu, a přitom by nemusel. Tady je ta řeč písemně.

V tomto textu shrnuji východiska a závěry tříletého výzkumného projektu "Jak se dělá náboženská skutečnost: Zjevení a posedlost démony jako praktický a kolektivní výkon" (GAČR 403/08/1758). Opírám se při tom o dosud napsané články, většinou spolu s Janem Palečkem. Stručně: Spojujícím momentem různých našich analýz je mnohotvárnost a praktická různorodost toho, čemu říkáme náboženská víra. Inspirovali jsme se přístupy z oboru současných vědních studií a pokoušíme se o jakousi neredukcionistickou sociologii náboženství. Zvolili jsme za předmět studia podivné, nevšední a v mnoha ohledech sporné situace (zjevení, posedlost), které rozdělují nejen věřící a nevěřící, ale i mnohé věřící navzájem, a které nám umožňují zachytit i tak dlouhodobě a dokonale sedimentovanou skutečnost, jakou je skutečnost náboženská, v pohybu a rozpolcení.