Ostatní témata: konference, semináře, přednášky
6. 11. 2021
:::: Cyril Říha, Zdeněk Konopásek & Jindřich Prach: Jak stavět v CHKO
Přednáška na 59. výjezdním zasedání CTS, 5.-7. listopadu 2021
Co je krajinný ráz? Jak a proč ho chránit skrze regulaci stavební činnosti? Co znamená "navazovat na tradici"? V čem a jak lze zavedenou praxi vyladit?
18. 2. 2021
:::: Zdeněk Konopásek: Náboženství a Latourovy „módy existence“
Vystoupení na online symposiu "ANT a náboženství", organizované Sekcí sociologie náboženství České sociologické společnosti (online), 9:00-10:30, https://cesnet.zoom.us/j/94048729346
Bruno Latour před časem přišel s pojmem „módů existence“. Ty je třeba chápat jako důležitý doplněk k tomu, jak se tzv. teorie aktérů-sítí (ANT) šíří ze sociologie vědy do různých dalších oblastí sociálně-vědného studia. Jedním z těchto módů je i RELIGION, dlouhodobý předmět Latourova zájmu. Když prý budeme jako sociologové náboženství ctít zbožnost jakožto specifický modus existence, vyhneme se nemístné sociologizaci předmětu svého studia, stejně jako zavádějícím srovnáním, např. s vědou. Ačkoli tohle považuji za podstatný argument, mám výhrady k tomu, jak Latour s módy existence zachází a jak je vymezuje. Pokusím se tyhle svoje pochyby předvést na příkladech ze svého bádání o zjeveních Panny Marie v Litmanové na Slovensku.
11. 11. 2020
:::: Zdeněk Konopásek: Antropocén, ožehavá věc
Vystoupení na semináři katedry sociologie FSV UK (online)
O antropocénu dnes mluví laici i odborníci, napříč obory. Skrze tento pojem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Věc je ale složitější a také zajímavější. Přesněji (a sociologicky) vzato: stala se takovou, příspěvky z mnoha stran. Nastíním, co všechno a proč se dostalo do hry, a nabídnu tak zjemněnou definici antropocénu. Vysvětlím, v čem může být taková definice "dobrá", a tedy jaký má nejen odborný, ale i politický smysl.
1. 11. 2019
:::: Zdeněk Konopásek: Religion in action: How private apparitions may become true/real
Příspěvek na workshopu s Tanyou Luhrmann, CEFRES Library, Na Florenci 3, Praha 1
When studying mediations by which a fragile and untrustworthy personal experience of two children in Litmanová, 1990, gradually turned into a widely recognized and shared, authentic religious miracle or a true religious phenomenon, one quickly gets somewhat more complicated picture of religiousness than the one offered by Latour in his numerous writings on the topic. On one hand, the apparition in Litmanová was enacted in many ways as making the Blessed Mother present, here and now, to all the worshippers – to Latour’s joy, one would say. On the other hand, equally frequently, the apparitions were articulated, examined and recalled as matter-of-fact historical events, i.e., false or true according to quite different sets of criteria than those imagined by Latour for his religious mode of existence. The two modalities not only co-existed (our interviewees often switched quite smoothly between them in their accounts), but they did their work together, they constituted each other. Nonetheless, Latour’s point about the nature of religion does hold – in a way: it can be observed in our data that while matter-of-fact articulations of the apparition were prevailing and decisive in the beginning of the entire story, their importance decreased as the religious authenticity of the apparition was becoming more and more established. Thus, Latour’s characterization of religion makes sense only if we look at it in its ready-made, accomplished form. If we want to understand religion in the making, however, the picture is much less pure.
30. 11. 2018
:::: Zdeněk Konopásek: Co je translace, sociologicky vzato
Příspěvek pro konferenci ČSS, Hradec Králové, 28-30. listopadu 2018
Bruno Latour občas zmiňuje, že ANT by možná bylo lépe nazývat sociologií překladu. To proto, že skrze pojmy jako síť a aktér (spojené pomlčkou) často uniká to hlavní - skutečnost jakožto vždycky trochu nevyzpytatelné uskutečňování. V příspěvku rozeberu hlavní nedorozumění okolo pojmu translace. Budu přitom využívat empirických příkladů z případové studie publikované nedávno pod názvem "Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design" (Konopásek, Soneryd & Svačina, 2018), která rozebírá aplikaci původně švédského modelu pro dialog s veřejností v českém prostředí. Zvláštní pozornost budu věnovat politickému a kritickému rozměru takové analýzy.
8. 4. 2016
:::: Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus, sociologie plná nedorozumění: pohled zevnitř
Příspěvek pro kolokvium "Sociální konstruktivismus padesátiletý", pořádané sekcí sociologické teorie České sociologické společnosti
Jak rozumět úspěchu/selhání konstruktivismu v sociologii? Na jednu stranu se stal samozřejmostí, učebnicovým pojmem. Na druhou stranu dnes nelze označení konstruktivismus brát vážně: označuje totiž tak různé, ba protichůdné přístupy, že bez bližšího vymezení vlastně nic neznamená. Tuto nejednoznačnost a vnitřní rozpornost naznačuje například to, že Berger s Luckmannem, autoři zakladatelské práce o sociálním konstruování reality, se dnes od konstruktivismu ostře distancují; nebo to, že představitelé výrazně „konstruktivistické“ sociologie vědy Bergerovu a Luckmannovu knihu prakticky ignorují, přičemž zároveň často ostře kritizují i současný konstruktivismus. Ohledně konstruktivismu zkrátka panuje velké množství nedorozumění a prvním krokem v jejich rozplétání musí být přiznání, že neexistuje žádný konstruktivismus, ale spíš celá řada konstruktivistických přístupů, leckdy navzájem sotva slučitelných. Ve svém příspěvku ukážu, v čem hlavní nedorozumění mezi různými konstruktivisty spočívaly a spočívají. Vyložím, v čem k těmto zmatkům přispěli sami Berger s Luckmannem a v čem byli, jak to sami dnes cítí, nepochopeni a znásilněni. Dále připomenu, jak vypadá konstruktivistické stanovisko současných vědních studií, zejména autorů z okruhu „teorie aktérů-sítí“ (ANT), abych mohl závěrem vysvětlit, proč je pro mne zrovna toto stanovisko (na rozdíl od ostatních) rozumné a sociologicky nosné – sám se totiž za jakéhosi konstruktivistu považuji.
24. 9. 2015
:::: Zdeněk Konopásek: Co všechno děláme, když "papírujeme"
Presentace v rámci čtvrtečních seminářů CTS - blok příspěvků na oslavu 25. výročí CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)
Mnohé činnosti moderního člověka provází rozsáhlé papírování, považované za nezbytnou součást koordinovaného úsilí a prostředek navyšování výkonu. Zatímco v mnoha běžných situacích je papírování přijímáno jako samozřejmost a stává se takřka neviditelným, k jeho posilování dochází všude tam, kde má působit jako nástroj změny. Výsledky takového bujení úředničiny jsou často sporné. Navrhovaným výzkumem chceme prohloubit porozumění sociální praxi papírování ve dvou specifických prostředích, ve kterých se zúčastnění aktéři snaží o významnou změnu a snaží se přitom reagovat na sílící požadavky transparentnosti, efektivity, profesionalismu atd. Chystáme tedy kvalitativní empirickou studii papírování jakožto nástroje a/nebo překážky zlepšování: 1) institucionální péče o lidi s disabilitou a 2) participativního plánování rozvoje měst. Aniž bychom opomíjeli specifika obou těchto oblastí, chceme se také zaměřit na obecnější rysy a teoretické souvislosti intenzivního papírování, a přispět tak k lepšímu pochopení byrokratického vykazování coby komplexní a společensky významné praxe. (Anotace společného projektu)
10. 12. 2014
:::: Umění a věda: prostor, nebo dialog mezi estetikou, sociálními vědami, neurologií a technologií?
Veřejná diskuze k tématům „výzkumu“ v umění a vědě pořádaná Dustinem Breitingem a Milošem Vojtěchovským (IIM a Centrum audiovizuálních studií FAMU). Další účastníci: Hosté diskuzního setkání: Andrej Boleslavský (umělec a programátor) a Mária Jůdová (studentka CASU), Magda Stanová (umělkyně), Givan Béla (umělec a kurátor), Pavel Ctibor (fyzik a básník), Dustin Breiting (kurátor a teoretik umění), Jan Trejbal (architekt a umělec).
17. 7. 2014
:::: Improvisation from the perspective of current interdisciplinary approach (účast v panelové diskusi, spolu s Ivanem Palackým, Petrem Vrbou, Pavlem Klusákem, Tomášem Rullerem)
vs.Interpretation Symposium and Festival, NoD, Dlouhá 33, Prague 1
30. 10. 2013
:::: Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus, sociologie plná nedorozumění
Přednáška pro odbornou veřejnost; Brno, FSS MU
22. 5. 2013
:::: Zdeněk Konopásek: O sociologickém smyslu actor-network theory: Na čem vlastně Latourovi záleží, když mluví o hybridech, non-humans a sítích?
Přednáška pro workshop "Bruno Latour a jeho "actor-network theory", pořádaný Sekcí sociologické teorie Slovenské sociologické společnosti, Bratislava, Slovensko; 13.30-17.00 v zasedací místnosti Filozofického ústavu SAV (Klemensova 19, IV. posch., č. dv. 94)
Po mnoha letech, kdy byla jeho práce známá jen malému okruhu badatelů z oblasti vědních studií, se Bruno Latour stal široce uznávaným a diskutovaným autorem. Tento nárůst pozornosti doprovázejí mnohá nedorozumění ohledně Latourova díla - a nositeli těchto nedorozumění už nejsou prvořadě jeho kritici, ale naopak ti, kteří se k němu hlásí. Pokusím se ukázat, v čem jsou dnešní "latourovské" řeči o hybriditě, non-humans či sítích zavádějícími zlomky vytrženými z kontextu toho, na čem Bruno Latourovi záleží.
30. 4. 2013
:::: Zdeněk Konopásek, Radim Marada & Csaba Szaló: Diskuse na téma "Mravenečci v tajuplném světě symbolů aneb o vztahu ANT a kulturní sociologie (je-li nějaký)"
Diskuse pořádaná sdružením "Sociologické nástupiště", FSS MU v Brně, Joštova 10
30. 11. 2012
:::: Zdeněk Konopásek: Religion in action: When theology meets Latourian science studies (Brno)
In his writings about religion Bruno Latour argues that we should understand religion in its own terms (“religiously”) while seeing it as something “local, objective, visible, mundane, unmiraculous, repetitive, obstinate, and sturdy”. When talking about religion, we should avoid, Latour insists, turning our attention “to the far away, the above, the supernatural, the infinite, the distant, the transcendent, the mysterious, the misty, the sublime, the eternal”. Only then we can reframe the relationship between science and religion in a new, mutually meaningful and acceptable way. In my presentation I will use empirical data on Marian apparitions in Litmanová (Slovakia) to come with a sympathetic critique of such a position. I fully subscribe Latour’s general principles of non-reductionist STS as well as many his specific arguments on religion. I also share Latour’s “political” interest in exploring how to talk about religion in a way that would be meaningful for both agnostics and the faithful. However, I will argue that it is misleading to insist that religion must be understood exclusively in terms of presence-making practices, as Latour does. It will be demonstrated that something like quasi-scientific fact-making is not alien to (true) religious talk. On the contrary, it appears an important element of what Latour himself might call “religion in action” – i.e., religion not ready made and undisputed (as is the case in iconographic analyses of religious art), but uncertain, collectively performed, attempted and more or less achieved. In fact, it will be shown that overall Latourian sensitivity for reality in the making seems deficient in his own work on religion and makes it somewhat puzzling and not quite convincing. And yet: if we rearticulate the relationship between presence-making (of religion) and fact-making (of science) in a more subtle way, Latour’s main point about how to understand the truth of religion can still be kept. Even more it can be made more sound and elaborated, both empirically and theoretically.
18. 5. 2012
:::: Zdeněk Konopásek: O improvizaci v hudbě... a vůbec
Přednáška na 41. výjezdním zasedání CTS, 18.-20. května 2012
Improvizujeme prakticky pořád. Když se zdravíme a zapřádáme hovory, když lovíme sousta na talíři nebo když se oblékáme, když někam kráčíme a nevíme, jak dál. Většinou ale téhle každodenní improvizaci (jakožto improvizaci) nevěnujeme analytickou pozornost. I proto, že nepřipravené a spontánní jednání takřka bezešvě splývá s dobře popsatelnými naučenými rutinami, s téměř mechanickým sledováním předem daných pravidel či pokynů. Z toho důvodu má smysl prozkoumávat jemný a unikavý fenomén improvizace tam, kde je – aspoň místy – docela zřetelně a výslovně tematizován. Například v hudbě. Jako sociolog a jako často improvizující hudebník o tom něco zkusím říct; s pomocí obrázků, zvukových nahrávek a videozáznamů.
6. 5. 2011
:::: Zdeněk Konopásek: Hudební improvizace - proč je užitečné zkoušet jí sociologicky porozumět?
Přednáška pro workshop Sekcie sociologickej teórie Slovenskej sociologickej spoločnosti "Sociológovia o hudbe", Bratislava, Slovensko
? - recenze vyjde v časopise Biograf