Konference, semináře, přednášky
|
«- « 1 2
3 4 5 6 7 » …
-»|
30. 11. 2023
:::: Kulatý stůl: Philosophy of Science and Science and Technology Studies through the Lens of Technology
Účast na česko-francouzské odborné debatě (Praha, 30.11.-2.12. 2023)
On the international scene, the separation between 'STS' and philosophy of science
seems more marked than ever. Since the great controversies between relativists and
realists in the 1980s and the Science Wars of the 1990s, the two communities have
drifted far apart, and in a sense beyond dissensus. However, a good part of STS
specialists could benefit from a philosophical perspective on their work, and vice
versa, philosophers of science from a better understanding of problems that have
long haunted the history and sociology of science as well as STS.
8. 9. 2023
:::: Zdeněk Konopásek: Angažovaná nezaujatost? Věda a politika v antropocénu
Přednáška na Letní škole CTS "Antropocén: Současný svět v transdisciplinární perspektivě", 4.-8. 9. 2023 Praha
23. 2. 2023
:::: Zdeněk Konopásek: K sociologii přírodovědy a přírodopolitiky: Bruno Latour a jak mu rozumět v souvislostech
Přednáška na Biologických čtvrtcích ve Viničné, Viničná 7, Praha 2 (Posluchárna Fotochemie), zač. 17:15
Před nedávnem zemřel Bruno Latour, francouzský sociolog vědy. Zabýval se tím, jak rozumět přírodním vědám, ale také něčemu, co sám nazýval politikou přírody. V poslední době, kdy začal být považován za globální intelektuální celebritu a kdy se k němu - po desetiletích ignorování - začali hlásit opravdu mnozí, hodně psal o antropocénu a o jeho politických souvislostech. Recepce Latourova díla byla vždycky plná nedorozumění. Některá proberu. Obecně platí, že abychom tomuto mysliteli rozuměli opravdu dobře, je vhodné vidět jeho dílo v nějakém celku, dohromady.
21. 11. 2022
:::: Zdeněk Konopásek (s Petrem Pokorným): Věda v politice, politika ve vědě; vědecky i politicky vzato
Presentace na interním pracovním semináři CTS
V posledních letech jsem hodně psal o složitém vztahu mezi vědou a politikou. Psal jsem o tom vědecky. Ale také politicky. Že jedno od druhého nejde oddělit čistým řezem, se dnes tak nějak uznává. Co to ale přesně znamená? V tom panují různá nedorozumění a ta se promítla i do polemik nad mými texty k tématu - polemik vědeckých, ale taky politických. Zvláště ukázková je v tomto směru reakce Pavla Barši. I té se budeme věnovat.
3. 6. 2022
:::: Zdeněk Konopásek: Mezi přírodou a kulturou, minulostí a přítomností, detailem a celkem, předpisem a praxí: Regulace stavění v CHKO
Vystoupení na 24. pracovní konferenci Biografu, Kněžice, 3.-5. června 2022
10. 1. 2022
:::: Zdeněk Konopásek: Jiříkovo vidění, Zdendovo tušení: K politickému rozměru „racionálních“ a geniálně jednoduchých řešení
Presentace na interním pracovním semináři CTS
Navážu na povídání Marka Hudíka z konce minulého roku o "uhlíkových daních" a pokusím se o pohled v zásadě na totéž, ale odjinud (a s jiným vyzněním). Poreferuji vlastně o debatě, kterou jsem loni v létě vedl s Jiřím Svobodou při natáčení dokumentárního filmu "Jiříkovo vidění". Pan Svoboda je fyzik, který už přes deset let navrhuje koncept globální uhlíkové daně. A dost marně ho prosazuje. Filmový dokument tuto marnost zachycuje a snaží se jí přijít na kloub. Nejsem odborník na daně a snahy o bezuhlíkatou ekonomiku sleduji jenom dost vzdáleně. Něco ale vím o složitých vztazích mezi vědou a politikou. V rozhovoru s panem Svobodou jsem se z tohoto hlediska snažil vysvětlit, proč je pro mne jeho elegantní řešení sporné, a hlavně, proč asi nenachází vstřícnou odezvu (tam, kde ji autor nápadu hledá).
6. 11. 2021
:::: Cyril Říha, Zdeněk Konopásek & Jindřich Prach: Jak stavět v CHKO
Přednáška na 59. výjezdním zasedání CTS, 5.-7. listopadu 2021
Co je krajinný ráz? Jak a proč ho chránit skrze regulaci stavební činnosti? Co znamená "navazovat na tradici"? V čem a jak lze zavedenou praxi vyladit?
25. 9. 2021
:::: Zdeněk Konopásek, Jan Konvalinka, Václav Bělohradský a Tereza Stockelová: Existuje apolitická věda? - diskuse (Literární salon)
Diskuse Salonu Práva na Světu knihy, 25. září, 15h
5. 6. 2021
:::: Zdeněk Konopásek: Diskusní příspěvek k presentaci Niny Fárové, Martina Hájka, Radima Hladíka a Michala Škvrňáka "Posílení reprodukovatelnosti kvalitativní analýzy dat prostřednictvím softwarové opory"
Vystoupení na 23. pracovní konferenci Biografu, Kněžice, 4.-6. června 2021
18. 2. 2021
:::: Zdeněk Konopásek: Náboženství a Latourovy „módy existence“
Vystoupení na online symposiu "ANT a náboženství", organizované Sekcí sociologie náboženství České sociologické společnosti (online), 9:00-10:30, https://cesnet.zoom.us/j/94048729346
Bruno Latour před časem přišel s pojmem „módů existence“. Ty je třeba chápat jako důležitý doplněk k tomu, jak se tzv. teorie aktérů-sítí (ANT) šíří ze sociologie vědy do různých dalších oblastí sociálně-vědného studia. Jedním z těchto módů je i RELIGION, dlouhodobý předmět Latourova zájmu. Když prý budeme jako sociologové náboženství ctít zbožnost jakožto specifický modus existence, vyhneme se nemístné sociologizaci předmětu svého studia, stejně jako zavádějícím srovnáním, např. s vědou. Ačkoli tohle považuji za podstatný argument, mám výhrady k tomu, jak Latour s módy existence zachází a jak je vymezuje. Pokusím se tyhle svoje pochyby předvést na příkladech ze svého bádání o zjeveních Panny Marie v Litmanové na Slovensku.
11. 11. 2020
:::: Zdeněk Konopásek: Antropocén, ožehavá věc
Vystoupení na semináři katedry sociologie FSV UK (online)
O antropocénu dnes mluví laici i odborníci, napříč obory. Skrze tento pojem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Věc je ale složitější a také zajímavější. Přesněji (a sociologicky) vzato: stala se takovou, příspěvky z mnoha stran. Nastíním, co všechno a proč se dostalo do hry, a nabídnu tak zjemněnou definici antropocénu. Vysvětlím, v čem může být taková definice "dobrá", a tedy jaký má nejen odborný, ale i politický smysl.
18. 8. 2020
:::: "Bad things" and the politics of being critical - zrušeno
Příspěvek chystaný pro EASST+4S konferenci, Praha, srpen 18-21, 2020; po rozhodnutí organizátorů, že konference proběhne v neupřesněném experimentálním virtuálním modu, jsem svou účast zrušil
In our project “Vulnerable residents in fragile residences: An inquiry into tensions of residential care” we focus on a double object: people and buildings. More precisely, we study (a) caring of people and (b) maintenance of their residences IN RELATION. There are many reasons for such a focus. I want to discuss one specific motivation related to the politics of critique in STS. How to be effectively critical? How to confront “bad things” and help “good things” happen? To be critical of something, we often try to show it as obviously and objectively stupid, irrational, and absurd. If we eventually associate “bad things” (such as climate change denial, technocracy in politics or resistance toward humanization of residential care) with some rationality, meaningfulness, and relevance, we risk being accused of standing on the wrong side and of unacceptable “relativization”... I believe that this way of being critical is unfortunate, since it underestimates our enemies. It implies that “bad things” are based on weak fundaments. As social scientists we should instead try to support our warnings by showing “bad things” as making relatively good sense in a number of ways, being well-integrated into rather reasonable and routinely accepted arrangements – this is, after all, why they are such a difficult enemy: strong, widespread and persistent. Studying objects in relation, such as in our research, where divergent or even contradictory values are at stake, can be taken as a useful heuristic tool for being critical in this more effective way.
20. 6. 2020
:::: Zdeněk Konopásek: Latour o antropocénu - složité vztahy mezi intelektuálním a politickým radikalismem
Přednáška na 57. výjezdním zasedání CTS, 19.-21. června 2020
Francouzský sociolog a myslitel Bruno Latour už několik let píše o antropocénu (nebo, jako to sám někdy nazývá, o "novém klimatickém režimu"). Jeho příklon k tomuto tématu je spojován s údajným obrácením názorovým: ten, kdo vědu vždycky jen kritizoval, ji prý začíná bránit. Zároveň to vypadá, jako by se Latour po mnoha letech naplno přihlásil k politické levici a intelektuálnímu aktivismu. Pěkným příkladem budiž jedna z jeho posledních knih: Down to Earth: Politics in the New Climatic Regime (Polity, 2018). Chci tento posun rozebrat a soustředit se přitom na to, v čem uvedená kniha opouští pole opatrné sociologické analýzy a vlastně zrazuje celou intelektuální tradici, kterou Latour zakládal a skoro celý život rozvíjel.
5. 12. 2019
:::: Zelená totalita: Přichází? A poznáme to? (diskuse)
Účast v diskusi z cyklu Enviro Meetup, pořádané Paralelní Polis, Dělnická 43, Praha 7; 18:30-20:00
"Environmentální hnutí nabývají zejména v západním světě na nebývalé síle. Protesty za záchranu klimatu, biodiverzity, volání po okamžitých opatřeních ke snížení ekologické stopy. Do toho přibývají reakce států, samospráv a korporací, které se předhánějí v příslibech ekologizačních opatření. Podaří se tento trend udržet při zachování svobodné společnosti? Nebo už se dávno řítíme do nového totalitního řádu, založeného na ideologii záchrany planety před environmentální katastrofou, které bude potřeba podřídit úplně všechno?" (Facebook pořadatele, Paralelní Polis)
1. 11. 2019
:::: Zdeněk Konopásek: Religion in action: How private apparitions may become true/real
Příspěvek na workshopu s Tanyou Luhrmann, CEFRES Library, Na Florenci 3, Praha 1
When studying mediations by which a fragile and untrustworthy personal experience of two children in Litmanová, 1990, gradually turned into a widely recognized and shared, authentic religious miracle or a true religious phenomenon, one quickly gets somewhat more complicated picture of religiousness than the one offered by Latour in his numerous writings on the topic. On one hand, the apparition in Litmanová was enacted in many ways as making the Blessed Mother present, here and now, to all the worshippers – to Latour’s joy, one would say. On the other hand, equally frequently, the apparitions were articulated, examined and recalled as matter-of-fact historical events, i.e., false or true according to quite different sets of criteria than those imagined by Latour for his religious mode of existence. The two modalities not only co-existed (our interviewees often switched quite smoothly between them in their accounts), but they did their work together, they constituted each other. Nonetheless, Latour’s point about the nature of religion does hold – in a way: it can be observed in our data that while matter-of-fact articulations of the apparition were prevailing and decisive in the beginning of the entire story, their importance decreased as the religious authenticity of the apparition was becoming more and more established. Thus, Latour’s characterization of religion makes sense only if we look at it in its ready-made, accomplished form. If we want to understand religion in the making, however, the picture is much less pure.
|
«- « 1 2
3 4 5 6 7 » …
-»|
? - recenze vyjde v časopise Biograf