Výzkumné a jiné odborné projekty

Sociologický výzkumný projekt, podpořený Grantovou agenturou čR (403/06/0436); Zdeněk Konopásek - hlavní řešitel, Jan Paleček - výzkumný spolupracovník.

V tomto dvouletém projektu jsme studovali přípravu a uskutečòování evropského projektu na ochranu životního prostředí Natura 2000. Zaměřovali se přitom na komplexní a nejednoznačné vztahy mezi expertízou a demokratickým rozhodováním. Na základě analýzy rozhovorů, dokumentů a mediálních pramenů jsme studovali, jak jednotliví aktéři průběžně "překládají" otázku plánovaných chráněných území do řeči odborné argumentace a nebo naopak do polohy politického problému. Co tyto překlady znamenají pro samotný projekt? Tímto výzkumem jsme chtěli přispět k lepšímu pochopení expertní a politické kultury v české republice (a to ve vztahu k soudobým celoevropským trendům).

Aplikovaný sociologický výzkum na objednávku Divadla Archa (http://www.archatheatre.cz); Zdeněk Konopásek - hlavní výzkumník, koordinátor; Majda Rajčanová - výzkumná spolupracovnice.

Výzkum byl zaměřen na to, jak Archu vnímá veřejnost, jaké je publikum divadla a jaká jsou citlivá místa současné dramaturgie. Neveřejná závěrečná zpráva byla odevzdána řediteli Divadla Archa v říjnu 2005.

Nezisková organizace podporující využívání internetu při výuce, výzkumu a publikování v oblasti sociálních věd.

Nezisková organizace (obecně prospěšná společnost), kterou založil a které všelijak pomáhal Josef Alan. Byl jsem členem správní rady a podílel jsem se i na jednotlivých projektech. Virtuální institut byl několik let vydavatelem odborného časopisu Biograf (jehož jsem byl editorem), koordinoval a připravoval nabídku experimentálních online kursů pro české a slovenské vysoké školy (některé jsem vedl), pořádal různé kurzy a školení, zaštiťoval některé výzkumy, založil a provozoval archiv kvalitativních dat Medard (nyní ve správě Sociologického ústavu AV čR). Virtuální institut zanikl, protože už na něj nebylo dost sil.

Mezinárodní výzkumný projekt podpořený v rámci 5. rámcového programu Evroposké komise.

Tento výzkum se zaměřil na to, co to vlastně obnáší "skládat účty" veřejnosti ve věku všudypřítomných vědeckých expertíz a rozsáhlých sociotechnických systémů. Jak je možné legitimní a účinné politické rozhodování v případech jako geneticky modifikované potraviny, spory o regionální dopravní politiku nebo místní odpadové hospodářství. Národní týmy z Anglie, Dánska, Lotyšska, Německa, Portugalska, Francie a české republiky uskutečnily po třech případových studiích, které měly přispět k porozumění nejednoznačným souvislostem "veřejné vykazatelnosti" v dnešní době, a to v místním kontextu i v kontextu sjednocující se Evropy. Projekt vedl Simon Joss z Centra pro výzkum demokracie na Westminster University v Londýně. českou účast institucionálně zaštítilo Centrum pro teoretická studia při AV čR / UK - národní tým pracoval ve složení: Zdeněk Konopásek (vedoucí národního týmu); Tereza Stöckelová, Tereza Vajdová, Lenka Zamykalová; v letech 2001-2 též Zuzana Kusá

Individuální výzkumný projekt prováděný s podporou Open Society Fund, Research Support Scheme (123/1998).

V tomto sociologickém výzkumu jsem se zabýval sociálními zdroji trvanlivosti komunistického režimu v československu. Výzkum byl založen na kombinování biografického přístupu s tzv. actor-network theory (teorií sítí-aktérů), tedy s přístupem, který byl původně vyvinut na poli soudobé sociologie vědy a technologií (viz Michel Callon, Bruno Latour, John Law a další). Inspirován teorií sítí-aktérů, chtěl jsem s komunismem a s komunistickou mocí zacházet stejně, jako zacházejí někteří sociologové s vědou a pravdou. Nešlo mi o to, abych poukazy na moc komunistů vysvětloval poměry za reálného socialismu; naopak, studiem poměrů za reálného socialismu jsem se pokoušel vysvětlovat moc komunistů. Na rozdíl od Iva Možného jsem se vlastně neptal "Proč tak snadno?", ale spíš: "Proč tak pozdě?"

Můj doktorský (PhD) sociologický projekt.

Práce byla původně do značné míry založena na výzkumu sociální politiky a na koncepčních materiálech k reformě sociálního zabezpečení. Postupem času se v ní začaly stále silněji prosazovat i další momenty a výzkumná témata – problém post/modernity, analýza institucí a institucionalizace, sociologie vědy a technologií a tzv. krize reprezentace. Doktorandskému výzkumu jsem věnoval tříměsíční pobyt na Maison des Sciences de’l Homme v Paříži, v roce 1993. Doktorandskou práci jsem po obhájení revidoval a dopracoval do podoby monografie: Estetika welfare state: o krizi reprezentace (nejen) v sociálním zabezpečení (Praha: GplusG 1998). Analytiky sociální politiky by kniha mohla zaujmout netradičně pojatou analýzou fenoménu "welfare mix", diskusí základních sociálně-politických režimů, a snad i zevrubnou – a v našich poměrech dosud ojedinělou – analýzou tzv. demograntů a tzv. basic income (základního příjmu). Teoretické sociology by mohla zajímat textualistická východiska a radikální konstruktivismus zvolené perspektivy; nebo analýza podvojného procesu pozdně-moderní universalizace/individualizace.

PHARE projekt (GTAF II/WP2/4A), zaštiťovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí

V rámci tohoto projektu měla vzniknout rada pro minimální standardy v oblasti sociální práce. V rámci projektu jsem provedl malý výzkum a zpracoval expertízu o zaměstnavatelích a zaměstnancích na poli sociální práce.

Skupinový autobiografický sociální výzkum s účastí Josefa Alana, Miroslava Dismana (od roku 1993), Karla Holého, Jiřího Kabeleho (do roku 1995), Jaroslava Kapra, Evy Stehlíkové, Olgy Šmídové.

Projekt, který jsem vedl, byl inspirován přípravou velkého multidisciplinárního výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti v letech 1991-2, ale od samého začátku fungoval samostatně, jako originální výzkumný podnik. V jeho rámci sepisovala hrstka českých sociologů (na pokračování a v dohodnutém interaktivním režimu) vlastní životopisná vyprávění. členové týmu si vyprávění navzájem vyměòovali a společně diskutovali. Každý však zpracovával nějaké vlastní téma. Leitmotivem všech výzkumných zaměření byly různé stránky obyčejného života za státního socialismu a poté. Sám jsem se v rámci tohoto projektu věnoval hlavně metodologii a teorii tzv. reflexivní autobiografie a sociologii státního socialismu. Na konci roku 1992 jsem spolu s kolegy zorganizoval k tomuto projektu mezinárodní workshop. Účastnili se ho lidé ze Slovenska, USA, Finska, Velké Británie, Maïarska. Na základě výzkumu SAMISEBE jsem jako editor připravil dvě různé verze knihy (anglickou a českou) – Our lives as database (Praha: Karolinum, 2000) / Otevřená minulost (Praha: Karolinum, 1999).