Moc a politika: konference, workshopy, přednášky
9. 9. 2024
:::: Zdeněk Konopásek: Angažovaná nezaujatost? Věda a politika v antropocénu
Přednáška na Letní škole CTS "Antropocén: Současný svět v transdisciplinární perspektivě", 2024 Praha
21. 4. 2024
:::: O co jde v politice? Vždycky o několik věcí naráz
Přednáška na Ekologických dnech v Olomouci-Sluňákově (EDO 2024)
Vysázet je možné plantáž, les nikoli. O jaké společenské pořádky usilujeme? Takové, které by měly blízko k plantáži, anebo k lesu? … Náš sdílený svět se typicky a zcela bezděčně uskutečňuje z mnoha různých stran najednou, prací mnoha rukou. Když ale do podoby tohoto světa chceme nějak cíleně zasáhnout, nějak ho změnit, snadno na to zapomínáme. Pod tlakem času a existenčního ohrožení se obracíme k ryze odborným, tzv. nepolitickým řešením. Snažíme se politiku obejít cestou rozumu. Zakládáme plantáž... Pokusím se předvést, v čem jsou takové snahy zrádné. Poukážu při tom na několik příkladů zauzlení mezi odborností a aktivismem, vědou a politikou. Hlavní empirická pozornost bude ale věnována případu tzv. globální uhlíkové daně, která slibuje přinést východisko z klimatické krize.
Videozáznam zde.
8. 9. 2023
:::: Zdeněk Konopásek: Angažovaná nezaujatost? Věda a politika v antropocénu
Přednáška na Letní škole CTS "Antropocén: Současný svět v transdisciplinární perspektivě", 4.-8. 9. 2023 Praha
21. 11. 2022
:::: Zdeněk Konopásek (s Petrem Pokorným): Věda v politice, politika ve vědě; vědecky i politicky vzato
Presentace na interním pracovním semináři CTS
V posledních letech jsem hodně psal o složitém vztahu mezi vědou a politikou. Psal jsem o tom vědecky. Ale také politicky. Že jedno od druhého nejde oddělit čistým řezem, se dnes tak nějak uznává. Co to ale přesně znamená? V tom panují různá nedorozumění a ta se promítla i do polemik nad mými texty k tématu - polemik vědeckých, ale taky politických. Zvláště ukázková je v tomto směru reakce Pavla Barši. I té se budeme věnovat.
3. 6. 2022
:::: Zdeněk Konopásek: Mezi přírodou a kulturou, minulostí a přítomností, detailem a celkem, předpisem a praxí: Regulace stavění v CHKO
Vystoupení na 24. pracovní konferenci Biografu, Kněžice, 3.-5. června 2022
10. 1. 2022
:::: Zdeněk Konopásek: Jiříkovo vidění, Zdendovo tušení: K politickému rozměru „racionálních“ a geniálně jednoduchých řešení
Presentace na interním pracovním semináři CTS
Navážu na povídání Marka Hudíka z konce minulého roku o "uhlíkových daních" a pokusím se o pohled v zásadě na totéž, ale odjinud (a s jiným vyzněním). Poreferuji vlastně o debatě, kterou jsem loni v létě vedl s Jiřím Svobodou při natáčení dokumentárního filmu "Jiříkovo vidění". Pan Svoboda je fyzik, který už přes deset let navrhuje koncept globální uhlíkové daně. A dost marně ho prosazuje. Filmový dokument tuto marnost zachycuje a snaží se jí přijít na kloub. Nejsem odborník na daně a snahy o bezuhlíkatou ekonomiku sleduji jenom dost vzdáleně. Něco ale vím o složitých vztazích mezi vědou a politikou. V rozhovoru s panem Svobodou jsem se z tohoto hlediska snažil vysvětlit, proč je pro mne jeho elegantní řešení sporné, a hlavně, proč asi nenachází vstřícnou odezvu (tam, kde ji autor nápadu hledá).
25. 9. 2021
:::: Zdeněk Konopásek, Jan Konvalinka, Václav Bělohradský a Tereza Stockelová: Existuje apolitická věda? - diskuse (Literární salon)
Diskuse Salonu Práva na Světu knihy, 25. září, 15h
11. 11. 2020
:::: Zdeněk Konopásek: Antropocén, ožehavá věc
Vystoupení na semináři katedry sociologie FSV UK (online)
O antropocénu dnes mluví laici i odborníci, napříč obory. Skrze tento pojem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Věc je ale složitější a také zajímavější. Přesněji (a sociologicky) vzato: stala se takovou, příspěvky z mnoha stran. Nastíním, co všechno a proč se dostalo do hry, a nabídnu tak zjemněnou definici antropocénu. Vysvětlím, v čem může být taková definice "dobrá", a tedy jaký má nejen odborný, ale i politický smysl.
18. 8. 2020
:::: "Bad things" and the politics of being critical - zrušeno
Příspěvek chystaný pro EASST+4S konferenci, Praha, srpen 18-21, 2020; po rozhodnutí organizátorů, že konference proběhne v neupřesněném experimentálním virtuálním modu, jsem svou účast zrušil
In our project “Vulnerable residents in fragile residences: An inquiry into tensions of residential care” we focus on a double object: people and buildings. More precisely, we study (a) caring of people and (b) maintenance of their residences IN RELATION. There are many reasons for such a focus. I want to discuss one specific motivation related to the politics of critique in STS. How to be effectively critical? How to confront “bad things” and help “good things” happen? To be critical of something, we often try to show it as obviously and objectively stupid, irrational, and absurd. If we eventually associate “bad things” (such as climate change denial, technocracy in politics or resistance toward humanization of residential care) with some rationality, meaningfulness, and relevance, we risk being accused of standing on the wrong side and of unacceptable “relativization”... I believe that this way of being critical is unfortunate, since it underestimates our enemies. It implies that “bad things” are based on weak fundaments. As social scientists we should instead try to support our warnings by showing “bad things” as making relatively good sense in a number of ways, being well-integrated into rather reasonable and routinely accepted arrangements – this is, after all, why they are such a difficult enemy: strong, widespread and persistent. Studying objects in relation, such as in our research, where divergent or even contradictory values are at stake, can be taken as a useful heuristic tool for being critical in this more effective way.
20. 6. 2020
:::: Zdeněk Konopásek: Latour o antropocénu - složité vztahy mezi intelektuálním a politickým radikalismem
Přednáška na 57. výjezdním zasedání CTS, 19.-21. června 2020
Francouzský sociolog a myslitel Bruno Latour už několik let píše o antropocénu (nebo, jako to sám někdy nazývá, o "novém klimatickém režimu"). Jeho příklon k tomuto tématu je spojován s údajným obrácením názorovým: ten, kdo vědu vždycky jen kritizoval, ji prý začíná bránit. Zároveň to vypadá, jako by se Latour po mnoha letech naplno přihlásil k politické levici a intelektuálnímu aktivismu. Pěkným příkladem budiž jedna z jeho posledních knih: Down to Earth: Politics in the New Climatic Regime (Polity, 2018). Chci tento posun rozebrat a soustředit se přitom na to, v čem uvedená kniha opouští pole opatrné sociologické analýzy a vlastně zrazuje celou intelektuální tradici, kterou Latour zakládal a skoro celý život rozvíjel.
5. 12. 2019
:::: Zelená totalita: Přichází? A poznáme to? (diskuse)
Účast v diskusi z cyklu Enviro Meetup, pořádané Paralelní Polis, Dělnická 43, Praha 7; 18:30-20:00
"Environmentální hnutí nabývají zejména v západním světě na nebývalé síle. Protesty za záchranu klimatu, biodiverzity, volání po okamžitých opatřeních ke snížení ekologické stopy. Do toho přibývají reakce států, samospráv a korporací, které se předhánějí v příslibech ekologizačních opatření. Podaří se tento trend udržet při zachování svobodné společnosti? Nebo už se dávno řítíme do nového totalitního řádu, založeného na ideologii záchrany planety před environmentální katastrofou, které bude potřeba podřídit úplně všechno?" (Facebook pořadatele, Paralelní Polis)
30. 11. 2018
:::: Zdeněk Konopásek: Co je translace, sociologicky vzato
Příspěvek pro konferenci ČSS, Hradec Králové, 28-30. listopadu 2018
Bruno Latour občas zmiňuje, že ANT by možná bylo lépe nazývat sociologií překladu. To proto, že skrze pojmy jako síť a aktér (spojené pomlčkou) často uniká to hlavní - skutečnost jakožto vždycky trochu nevyzpytatelné uskutečňování. V příspěvku rozeberu hlavní nedorozumění okolo pojmu translace. Budu přitom využívat empirických příkladů z případové studie publikované nedávno pod názvem "Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design" (Konopásek, Soneryd & Svačina, 2018), která rozebírá aplikaci původně švédského modelu pro dialog s veřejností v českém prostředí. Zvláštní pozornost budu věnovat politickému a kritickému rozměru takové analýzy.
17. 3. 2016
:::: Diskuse o přístupech k výzkumu normalizace
Účast v diskusi pořádané Ústavem pro výzkum totalitních režimů; účastní se také Petr Bílek (FFUK), Irena Reifová (FSV UK) a další. Praha, FF UK, Náměstní Jana Palacha 2, 17.30, místnost 201
11. 12. 2014
:::: Zdeněk Konopásek: Ztraceno v překladu: nové demokratické způsoby na postupu
Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)
Ve snaze o demokratičtější vyjednávání místa pro plánované úložiště jaderného odpadu byl před pár lety do ČR importován švédský model pro vedení dialogu s veřejností s názvem RISCOM. Co se vlastně s tímto modelem dělo na cestě ze Švédska do českého prostředí? A jaké byly výsledky tohoto přenosu/překladu? V příběhu RISCOMu se protíná hned několik vzájemně propojených okolností: (1) ambice udělat z této procedury pod záštitou EU mezinárodně použitelný postup; (2) zvláštní zablokovaná situace, která nastala v ranných fázích přípravy českého hlubinného úložiště; (3) nutně krátkodobý a omezený úspěch českého dialogu podle švédského předpisu. Celý případ ukazuje křehkost a nejednoznačné výsledky organizovaného šíření občanské participace v rámci socio-technických inovací, a to napříč národními a jinými kontexty. Skrze takto šířené postupy má demokratická politika sklon se depolitizovat - tedy vyprazdňovat, technizovat a instrumentalizovat. (Příspěvek vychází ze společného výzkumu socio-technických souvislostí přípravy a budování hlubinných úložišť jaderného odpadu, kterému jsme se v posledních třech letech věnovali s Karlem Svačinou, a shrnuje společný nedávno dokončený článek, na němž se navíc podílela i Linda Soneryd z University v Göteborgu.)
10. 10. 2013
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: On the way to technical democracy: Czech dialogues by Swedish model
Příspěvek pro 4S konferenci v San Diegu (USA, Kalifornie), 9-12. října 2013
Technology transfer is intricate business with uncertain results. Our paper takes this well-known STS lesson as a starting point for a study in public deliberation. We will critically discuss the story of how a (social) technology for organizing public dialogues was transferred to the Czech Republic. This technology, called RISCOM, originally appeared during public debates about geological repository for high-level nuclear waste in Sweden. After some time it entered the international arena: under the auspices of European Commission and within several European projects it was proposed as something that would facilitate – and democratize – the processes of siting geological repositories. As such it is being implemented in several East European countries and in the Czech Republic in particular. On the one hand, RISCOM served well the Czech situation in that it helped to bring all the main actors to a discussion table after previous negotiations had completely crashed. On the other hand, it seems that RISCOM substantially failed from a broader perspective. Our study shows that it “succeeded” only at the cost of losing much of its specific original characteristics. As such, it became associated with only too general appeals to dialogue, the attractiveness of which lived but shortly. RISCOM also contributed to the increasing focus on dialogue per se, which ultimately lead to frustration and impatience on both sides. This recently resulted in the shift towards more authoritative decision making and another crisis of mutual trust. All in all, this import of democratic technology turned out to be somewhat counterproductive.
? - recenze vyjde v časopise Biograf