10. 10. 2013
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: On the way to technical democracy: Czech dialogues by Swedish model
Příspěvek pro 4S konferenci v San Diegu (USA, Kalifornie), 9-12. října 2013
Technology transfer is intricate business with uncertain results. Our paper takes this well-known STS lesson as a starting point for a study in public deliberation. We will critically discuss the story of how a (social) technology for organizing public dialogues was transferred to the Czech Republic. This technology, called RISCOM, originally appeared during public debates about geological repository for high-level nuclear waste in Sweden. After some time it entered the international arena: under the auspices of European Commission and within several European projects it was proposed as something that would facilitate – and democratize – the processes of siting geological repositories. As such it is being implemented in several East European countries and in the Czech Republic in particular. On the one hand, RISCOM served well the Czech situation in that it helped to bring all the main actors to a discussion table after previous negotiations had completely crashed. On the other hand, it seems that RISCOM substantially failed from a broader perspective. Our study shows that it “succeeded” only at the cost of losing much of its specific original characteristics. As such, it became associated with only too general appeals to dialogue, the attractiveness of which lived but shortly. RISCOM also contributed to the increasing focus on dialogue per se, which ultimately lead to frustration and impatience on both sides. This recently resulted in the shift towards more authoritative decision making and another crisis of mutual trust. All in all, this import of democratic technology turned out to be somewhat counterproductive.
13. 6. 2013
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: Jak najít bezpečné místo pro jaderný odpad a neotrávit přitom demokracii: příspěvek ke studiu socio-technické komplexity
Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS, Husova 4, Praha 1, 3. patro (seminární místnost)
V Česku, stejně jako v dalších evropských zemích, se už řadu let uvažuje o výstavbě hlubinného úložiště jaderného odpadu. Hlavní pozornost se u nás v poslední době soustředila na vyjednávání s dotčenými obcemi. Dělo se tak pod patronací několika evropských projektů, podle (aspoň navenek hlásaných) zásad „zapojování veřejnosti do rozhodování“ a za přispění speciální metodiky, se kterou byl spojovaný úspěch podobných jednání ve Švédsku. Vypadá to však, že tato jednání jsou nyní ohrožena. Ochota jednat nedávno opadla, nedůvěra vzrostla. A prosazovat se začíná opět silové, technokratické řešení. Jak tomuto selhání rozumět? Podle nás se na něm jemným, ale zásadním způsobem podepsalo to, že převládla tendence řešit „sociální“ a „technické“ stránky věci jako dvě různé sady otázek, v různých obdobích a na různých místech.
9. 6. 2013
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: Vyjednávání místa pro úložiště v Čechách: Jak importovaná demokratická metodika může přispět k rozvratu snah o nesilové řešení (Hoješín u Seče)
V našem výzkumu se zabýváme přípravou hlubinného úložiště vysoce radioaktivního odpadu v České republice. Hlavní pozornost přitom věnujeme tomu, jak se hledá a vyjednává místo, kde by takové úložiště mohlo být. Zajímavou úlohu v celém procesu sehrál (a sehrává) specifický postup projednávání této agendy s veřejností. Jde o metodiku, jakousi „sociální technologii“, která je zasvěceným známá pod jménem RISCOM a která se původně objevila ve Švédsku. S ohledem na to, že Švédům se (na rozdíl od mnoha jiných) místo pro úložiště již v podstatě podařilo vyjednat, o RISCOM začal být brzy zájem i v mezinárodním měřítku. Pod záštitou Evropské komise a v rámci několika evropských projektů se RISCOM zavádí zejména ve Střední/Východní Evropě, v bývalých komunistických zemích. Má se za to, že tato technologie veřejných rozprav pomůže dosáhnout dohody a posílí demokratickou povahu příslušného socio-technického rozhodování. Představitelé mezinárodních projektů, kteří se u nás RISCOM snaží zavádět, formálně vykazují úspěch: podle nich se v Česku i jinde mimo Švédsko tento model „zapojování veřejnosti“ osvědčil. Jenže nedávno se u nás situace podivně vyhrotila. Vývojem událostí došlo k tomu, že jednání mezi zúčastněnými stranami je v České republice v troskách. Ochota jednat opadla, nedůvěra vzrostla. Správa úložišť radioaktivních odpadů, hlavní představitel státu v těchto otázkách a zároveň osvojitel RISCOMu, je podle všeho před zrušením. Situace je sice zatím dost nepřehledná a otevřená, nicméně celkově to vypadá na jakýsi návrat k technokratickému a spíše autoritativnímu řešení. Ve svém příspěvku se pokusíme tuto situaci sociologicky rozebrat a vyhodnotit úlohu importované sociální technologie. Ukážeme, že v jistém smyslu RISCOM uspěl a prospěl: pomohl přivést obě hlavní strany k jednacímu stolu poté, co jednání začátkem minulého desetiletí docela zkrachovala. Zároveň ale RISCOM svým způsobem přispěl k tomu, že se jednání rychle vyprázdnila a vyčerpala; že se z jednání dotčených stran stal „dialog pro dialog“; a že až příliš jednostranný důraz na vyjednání „sociálních podmínek“ pro úložiště (souhlasu místních obyvatel) vedl k frustraci na obou stranách a k dalšímu krachu snahy o nesilové řešení. Souvislosti tohoto nejednoznačného případu podle nás pěkně dokladují jedno dosti rozšířené nedorozumění ohledně pojmu „socio-technický“ – pojmu, se kterým původně přišla studia vědy a technologií (science and technology studies, STS), ale který se s pomocí nešťastných významových posunů záhy rozšířil do sféry občanského aktivismu a tzv. zapojování veřejnosti do rozhodování o technicky složitých otázkách.
25. 10. 2012
:::: Zdeněk Konopásek: What is meant by saying that a controversy is socio-technical? Against simplified views of how to pursue democracy in technological societies (Praha)
During last several decades, science and technology studies (STS) have had developed a convincing view, which challenges the idea of something purely technical as well as the idea of science external to what we call society or politics. Instead, STS authors write about complex socio-technical controversies that are articulated within a kind of hybrid forums, i.e., assemblies consisting of various elements and mixing together the lay and the expert, science and politics, nature and culture. This view has had some impact on the official EU and national policies and ideologies aiming at “democratization of expertise” (Liberatore 2001), “technical democracy” (Callon et al. 2009), or “robust and sustainable knowledge society” (Felt & Wynne 2007). The STS notion of the socio-technical is taken as a support for various forms of public and stakeholder involvement in what traditionally used to be a matter of expert assessment and decision making. Especially after the painful European experience with GMO it has become commonplace that a “social (ethical, political, cultural) dimension” is taken more seriously. Formally organized public consultations and dialogues are taken as prevention against possible social conflicts. I want to argue, however, that a number of shortcomings occurred during this translation of STS lessons into the language and procedures of practical politics. Based on my recent experience with the EU project on socio-technical challenges for implementing geological disposal of nuclear waste I will clarify some typical misunderstandings about the STS perspective. Contrary to what is too often supposed, talking about an issue as socio-technical (in the STS sense of the term) does not simply mean that certain political aspects are debated besides/before/after the technical ones. Rather, it implies approaching all possible aspects as both social and technical. To take the notion of socio-technical seriously thus means debating the social and the technical together, at the same time and as a single thing. Such an approach, I will also insist, can hardly be achieved/embodied by means of inviting selected activists (representing “the social”) and engineers (representing “the technical”) to spend time together exchanging standpoints and perspectives in a “fair dialogue”. When meetings with similar design are organized (and they often are), it not only deviates from what can reasonably be argued from within STS, but it also makes the idea of democratic governance in the age of science and technology empty and perverted.
22. 10. 2012
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: InSoTeC – including Czech Republic participation (Praha)
Vystoupení na Radioactive waste management forum on stakeholder confidence (FSC), Praha, 22-24. října 2012
InSoTeC (International Socio-Technical Challenges for Geological Disposal; 2011-2013) is an EC-sponsored project aiming to generate a better understanding of the complex interplay between the technical and the social. It broadens the stream of socio-political research on radioactive waste management to include research on social aspects of science and technology in this matter and on the technical translation of socio-political requirements.
20. 10. 2012
:::: Zdeněk Konopásek & Karel Svačina: Making the nuclear waste repository locally acceptable… or real? Site selection as a socio-technical process (Copenhagen)
We are studying the site selection process for the deep geological disposal of nuclear waste in the Czech Republic. We understand this as a socio-technical controversy. Talking about the “socio-technical” does not simply mean that social aspects are considered alongside technical ones. Rather, it means focusing on how they are managed as elements that cannot easily (and without costs) be separated. The current siting phase in the Czech Republic highlights public negotiations and political decision-making. Underneath this “political” surface, however, technical developments are also understood to be taking place. For instance, municipalities sometimes realize rather well that when preliminary research is being proposed on their territories, “just for the sake of later qualified decision”, it also implies bringing the reality of geological disposal in the locality a step closer. They sense that better knowledge elaborating on the safety case for a repository will not be feasible without constructing a “rock laboratory” on site. And this knowledge-production site not only (by definition) resembles the future disposal facility, but can easily be transformed into one. Making the technology socially acceptable implies making it simultaneously more real. On other occasions, nonetheless, the same people strictly separate the technical from the social, insisting upon the purely political nature of the current phase in the site selection process. By making the intricacies of such boundary work more visible and graspable, we hope to contribute to a better understanding of nuclear waste management as a delicate contemporary challenge.
5. 10. 2010
:::: Zdeněk Konopásek: Obrat k jazyku
Přednáška v rámci předmětu "Věda, technologie a politika", magisterský program sociologie na FSS MU v Brně
Proč se sociologové vědy a technologií často obracejí k sémiotice? Čili: Obrat k jazyku ve filosofii a v sociálních vědách. Jazyk jako zprostředkování. Materialita jazyka a jeho performativita. Sémiotika: jak něco reprezentuje něco jiného?
21. 9. 2010
:::: Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus a dekonstrukce
Přednáška v rámci předmětu "Věda, technologie a politika", magisterský program sociologie na FSS MU v Brně
Proč se sociologové vědy a technologií, konstruktivisté par excellence, tak málo dovolávají Bergera a Luckmanna? Konstruktivistické nedorozumění: od "sociální konstrukce reality" ke "konstrukci sociální reality". Co je vlastně konstruováno a kdo konstruuje? Problém s konstruktivistickou kritikou. Dekonstrukce a děs z radikálního konstruktivismu.
28. 10. 2009
:::: Zdeněk Konopásek & Jan Paleček: Explaining the unexplainable: Scientific and religious truths about apparitions
We are studying how reported phenomena such as having visions of Jesus Christ or seeing and talking to Virgin Mary are practically dealt with – i.e., accounted, doubted, believed, investigated, recognized as true or false… or, as part of all this, translated into something else (for instance, into a psychiatric symptom). Besides analyzing historical material, theological and pastoral literature, thematically related pop-cultural artifacts, contemporary psychiatric cases and respective religious experiences, we conduct an extensive case study of Marian apparitions that took place 1991-95 in Litmanová, Slovakia. Based on this heterogeneous empirical ground, we want to discuss the relationship between religious and scientific approaches to the phenomena: what a how constitutes “the truth” of this or that apparition? Where and when? Although the religious and the scientific are often seen as antagonistic, we offer a more subtle and complex view, in which ambivalence, partiality and practical relevance play important, and often “positive”, affirming roles. The mutual relationship between scientific and religious views of the issue is further complicated by the observation that, for instance, one can identify multiple and often diverging “truths” of apparition within the religious practice. In fact, it is not only us, STS inclined researchers, but religious people themselves (clerics as well as laics), who often appreciate not so much some intrinsic qualities and genuineness of the miraculous events themselves, but rather “all the transformations [the reported encounter] undergo later in the hands of others” (Latour). By focusing on controversial piety and devotionalism “in action”, we try to better understand neglected aspects of contemporary religious life. In this respect, our research can be debated as an(other) application of STS inspired views in the field of religion studies.
6. 10. 2009
:::: Zdeněk Konopásek: Problém reflexivity
Přednáška v rámci předmětu "Věda, technologie a politika", magisterský program sociologie na FSS MU v Brně
Proč sociologové vědy řeší problém reflexivity? Pozorovatelé a pozorovaní: různá pojetí reflexivity – zejména reflexivita metodologická a radikální. Problém s radikální reflexivitou, která se pojímá jako intelektuální ctnost. Infra-reflexivita a reflexivita v etnometodologii.)
29. 9. 2009
:::: Zdeněk Konopásek: Obrat k jazyku
Přednáška v rámci předmětu "Věda, technologie a politika", magisterský program sociologie na FSS MU v Brně
Proč se sociologové vědy a technologií často obracejí k sémiotice? Čili: Obrat k jazyku ve filosofii a v sociálních vědách. Jazyk jako zprostředkování. Materialita jazyka a jeho performativita. Sémiotika: jak něco reprezentuje něco jiného?
22. 9. 2009
:::: Zdeněk Konopásek: Konstruktivismus a dekonstrukce
Přednáška v rámci předmětu "Věda, technologie a politika", magisterský program sociologie na FSS MU v Brně
Proč se sociologové vědy a technologií, konstruktivisté par excellence, tak málo dovolávají Bergera a Luckmanna? Konstruktivistické nedorozumění: od "sociální konstrukce reality" ke "konstrukci sociální reality". Co je vlastně konstruováno a kdo konstruuje? Problém s konstruktivistickou kritikou. Dekonstrukce a děs z radikálního konstruktivismu.
18. 6. 2009
:::: Zdeněk Konopásek & Jan Paleček: Příběh vizionářky a pravda zjevení: Posezení nad dokumentarním filmem (Praha)
Přednáška v rámci čtvrtečních seminářů CTS (10-12h, seminární místnost, 3. patro)
V našem výzkumu se snažíme lépe porozumět povaze náboženské skutečnosti skrze sociologické studium zvláštních, nadpřirozených případů, jako jsou například démonické posedlosti nebo náboženská zjevení. Jedním z hlavních případů, kterými se takto zabýváme, jsou mariánská zjevení v Litmanové na Slovensku. Nedávno byl natočený o hlavní protagonistce litmanovských událostí dokumentární film. Ukázky z tohoto filmu a některé reakce na něj chceme na tomto volném, předprázdninovém sezení společně shlédnout a probírat.
7. 8. 2005
:::: Zdeněk Konopásek: Exploring ordinary resources of an extraordinary power: Toward „ethnomethodological“ study of the communist regime
Understanding the communist past of Central and Eastern European countries is a persisting task even today, 15 years after the fall of the iron curtain. Dominant political discourses, media images and legal documents push through the following idea of communism: it was something, which originated in a few extra-ordinary, single and far-reaching events (such as violent turnovers, revolutions, military interventions, and colossal intellectual failures); which was based and dependent on a totally controlled and clearly located, centralized power (e.g., the power of a Central Committee of the Communist Party); and which is essentially incommensurable with other political/social regimes (i.e., with democracies in the West and with the new democratic regimes in the region). This tendency is particularly strong if the issue of communism is addressed explicitly and on a general level. At many other occasions, however, when we focus upon situated and practically oriented actions of different social actors, both in the present and in the past, the picture looks different and more complicated. A space for ethnomethodologically inspired study of the communist regime opens up and ordinary resources of the extraordinary power become visible. To show the charm and relevance of such an approach, very much neglected in this field of research, I will use an example of a study undertaken together with my colleague Zuzana Kusá from Bratislava: we have chosen the example of political screenings in former Czechoslovakia to demonstrate the local production of power relations that constituted the reality of the political regime. The analysis of detailed narrative accounts of events that happened in early 1970s suggests that an inverted, non-totalitarian theoretical interpretation of communism is feasible, which better corresponds to the lived, practical experience of involved actors: the power of communists was made real and durable not so much by means of total control, unconditional subsumption and clear-cut categorizations, but rather by means of flexible and subtle identity-work and of partial connections.
8. 12. 2003 :::: Zdeněk Konopásek: Jak se SUK stala reálnou? O vědě a politice ve sporech o dálniční obchvat Plzně
Přednáška v rámci cyklu seminářů Ústavu mezioborových studií ZčU v Plzni, Husova 11, 15:30h (při příležitosti otevření dalšího úseku obchvatu o týden později :))