Co poslouchám

Poslouchám rád, často a leccos. Obecně mi sedí hudba divná a neobvyklá, i když popem vůbec neopovrhuju. Mám rád experimenty a improvizaci - ale pořád myslím, že poslouchat hudbu má být v zásadě jednoduchý zvukový požitek, a nikoli třeba nějaký intelektuální výkon (požitek ovšem není samozřejmý, vkus si člověk dlouhodobě pěstuje a tříbí). Líbí se mi, když se hraje s nasazením, když se překračují a mísí různé žánry a když hranice mezi hráči a skladateli není moc výrazná. Z toho důvodu mi často nesedne soudobá vážná hudba, ve které se snadno stane, že hráči hrají něco, čemu prostě nevěří. Je plno hudby, kterou si příležitostně dost rád poslechnu, ale nějak zvlášť nevyhledávám (a nebo jen velmi výběrově): jazz fusion, klasická vážná hudba, house...

Moji oblíbenci se rektutují od popu přes tradiční bigbít, alternativu, některé oblasti nového jazzu, až po experimentální, často improvizovanou hudbu. Takže - namátkou a například: 5uu's, After Dinner, Derek Bailey, Captain Beefheart, Bob Drake, Fred Frith, Led Zeppelin, Magma, Albert Marcoeur, John Parish, The Scorch Trio, Skeleton Crew, This Heat, Robert Wyatt, The Young Gods nebo některé desky Franka Zappy. Jako bubeníka mne samozřejmě zvláště zajímají hráči na bicí: třeba Jim Black (AlasNoAxis, Tyft a mnoho dalších), Terry Bozzio (Frank Zappa, solo), John French (s Captainem Beefheartem), Shoji Hano (solo i ve spolupráci s dalšími), Charles Hayward (hlavně s This Heat, ale i jinde), Paal Nilssen-Love (zejména se Scorch Trio), Tatsuya Yoshida (solo a v nesčetně mnoha projektech)...

Ve zvláštních seznamech tu uvádím jednak mé trvale nejoblíbenější nahrávky (pořád vlastně nedodělané, pardon) a jednak nově objevené pozoruhodné nahrávky za každý rok - ne nutně nahrávky ten rok vydané, ale prostě desky, které jsem ten rok pro sebe objevil. Žádný velký systém v tom hledat netřeba. Svým způsobem jde o specifický žánr hudebního blogu.