Objevy, pozoruhodnosti a oblíbenci roku 2021
Korekyojinn: Mesopotamia
2021, Magaibutsu [MGC-63]
Tatsuya Yoshida (bicí) a Mitsuru Nasuno (basa) jsou jedny z nejvýraznějších postav japonského alternativního bigbítu; a nejenom bigbítu. K nim Kido Natsuki na kytaru, známý např. z Bondage Fruit a obecně častý spolupracovník obou. Jako Korekyojinn už vydali celou řadu desek, charakteristických instrumentálními jízdami s lichými rytmy, náhlými změnami a vervním nasazením. Letošní Mesopotamia se do výběru dostává tak trochu za zásluhy. Neumím říct, zda je jejich nejlepší, ale rozhodně je dobrá. Jako vždy, hraná s lehkostí a samozřejmostí, nabízející zábavný poslech.
Pátí na světě: Jupiter Carousel
2021, Polí5
Z domácí scény vybírám za uplynulý rok tohle. Svérázný pop, konsistentní a nápaditý. Osvěživé dílo v oceánu českých melancholických kytarovek, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel a které mi většinou jen lezou na nervy.
Erlend Apneseth Trio: Lokk
2021, Hubro [HUBROLP3639]
Mezi jazzem a folkem, v obou případech severským. A taky mezi akustickými nástroji a elektronikou. V téhle poloze je to pro mne vždycky spíš na hraně: je spousta nahrávek tohoto typu, které po chvíli jakožto přešlechtěná směs etnických a jazzových příměsí trochu nudí; ale tady to drží a baví.
Jeff Parker: Forfolks
2021, International Anthem Recording Company/Nonesuch [IARC0052]
"Pěkné" drnkání, které můžu. Strunné snivé, ale nepřeslazené básnění. Často jen kytara, tu a tam všelijak vrstvená.
King Crimson: Music Is Our Friend: Live In Washington And Albany, 2021
2021, Discipline Global Mobile [DGM5022]
Tahle sestava se třemi (!) bubeníky, typicky usazenými na podiu vepředu dole, před zbytkem kapely, je fakt mimořádná. Bohužel jsem si je, já blb, nechal před několika málo lety utéct, když tu takhle hráli v Praze. Nádherně je to zachycené i v obraze na nahrávce Meltdown Live in Mexico 2017 (na YouTube jsou z toho ukázky), od toho se nedají odtrhnout oči. Ty sólové bubenické věci mne dostávají do kolen... A tady je o několik dalších let pozdější živá nahrávka, ze které je cítit, jak to není jen nadřená a profesorsky odehraná hudba, ale jak ty všelijaké skladby z historie skupiny hrají stále nějak nanovo, jak žijí a dýchají. Ano, takto se prodírat skrze kovid!
The Killing Popes: Ego Kills
2021, Shhpuma [SHH066CD]
Za albem stojí bubeník Oli Steidle a klávesista Dan Nicholls a několik dalších lidí kolem nich. Jen stěží lze určit, kde přesně ta hudba - doširoka rozkročená mezi moderní jazz, elektroniku a alternativní rock - vlastně stojí. Ale je vzrušující, příjemně švihlá, neotřelá, skvěle zahraná. Je radost to poslouchat.
Fire!: Defeat
2021, Rune Grammofon [RLP3217]
Elementární trio (saxofon, basa, bicí), tentokrát doplněné o trumpetu a trombon a jakoby načechrané, odlehčené, ne tak brutální, jako třeba minulé album The Hands, téměř black-sabbathovsky zatěžkané, které se mi taky strašně líbilo. Je obdivuhodné, jak tihle muzikanti dosahují natolik různého, a přitom konsistentního vyznění, z jednoho alba na druhé. Díky tomuhle albu teď znovu poslouchám celou jejich diskografii, včetně vedlejších a někdy docela jinak orientovaných projektů jednotlivých členů, např. Wildbirds and Peacedrums bubeníka Andrease Werliina a jeho partnerky Mariam Wallentin.
Black Midi: Cavalcade
2021, Rough Trade [RT0212LP]
Tady je dohromady napěchované leccos: psychedelie, punk, funk, progresivní rock, šanson... až to stříká, až to přetéká, pidliky šmidliky. Už to vlastně není tak docela moje hudba, jen mohu z povzdálí uznale přikyvovat, že občas to těm mladým docela jde a že při tom umějí vstřebávat mnohé z toho, k čemu mám vztah.
