Skeleton Crew: Skeleton Crew
2005, ReR Megacorp/Fred Records [ReR/FRO 08/09]
Kytarista Fred Frith a čelista Tom Cora (zemřel v roce 1998), později ještě se Zeenou Parkins. Štastné sdružení, které bohužel trvalo jen velmi krátce. Hudebníci hrají každý hned na několik nástrojů, někdy současně (tak tomu bývalo i na koncertech), a ještě zpívají neodolatelné popěvky. Vlastně bych měl uvést hned dvě alba: Learn to talk (1984) a Country of blinds (1986) - obojí vyšlo u vydavatelství Rift a RecRec Music; pro jednoduchost ale uvádím tohle dvojcédéčko, na kterém obě tato starší alba vychází doplněná o několik málo bonusů. Naprostá špička.
Bob Drake: 13 songs and a thing
2003, Crumbling Tomes Archive [CTA 13]
Jim O'Rourke: Eureka
1999, Drag City [DC162CD]
Tatsuya Yoshida: A million years
1997, Magaibutsu [MGC-12]
Tatsuya Yoshida je japonský bubeník, zběsilec, co chrlí desky sólově, ve spolupráci s jednotlivými hráči (Kazuhisa Uchihashi, Satoko Fujii aj.) i v nejrůznějších stálejších seskupeních (Ruins, Koenjihyakkei, Korekyojinn, Acid Mothers Temple, Akaten, Seikazoku, Daimonji...). Tohle je jeho první oficiální studiová sólová deska. Více o TY a jeho značce Magaibutsu zde
.
John Parish & Polly Jean Harvey: Dance Hall At Louse Point
1996, Island [314-524 278-2]
Podle mne nejlepší deska PJ Harvey. John Parish je pan kytarista, mistr jednoduchosti - má i svoje dost půvabné sólové desky (v pražské Akropoli jsem před lety byl na jeho koncertě), ale písničky na téhle desce s PJ jsou opravdu vybrané: syrové i chytlavé, jemné i drsné, propracované i nedbalé. Snad prý teď tihle dva chystají novou desku, už aby byla. Poslední desku PJ s názvem White Chalk někteří dost chválili, mně ale mnohem víc sedí tohle.
Albert Marcoeur: Celui ou y'a Joseph
1984, CDM/Harmonia mundi [LDX 74796]
Robert Wyatt: Rock bottom/Ruth is stranger than Richard
1981, Virgin [VGD 3505]
Souborné vydání dvou nádherných desek, které původně vyšly v roce 1974 a 1975 - kdyby tato alba nevyšla takhle pohromadě, musel bych je obě uvést zvlášť. Robert Wyatt: nezaměnitelný, zastřený a naléhavý hlas hlas, melancholické melodie, jímavé a nevšední písně. Někdy velmi osobní, jindy otevřeně politické. Wyatt začal koncem 60. let bubnovat a zpívat se Soft Machine a po pádu z okna v roce 1973 zůstal na vozíčku s ochrnutýma nohama. A stvořil pak celou řadu pozoruhodných, silných alb.
This Heat: Deceit
1981, Rough Trade [Rough 26]
This Heat vydali Deceit jako druhé album. Jsou to písně. Jedenáct kousků, které jsou divné a ponuré, ale ne temné a nezpěvné. Více o albu lze najít třeba na Wikipedii.
Captain Beefheart and the Magic Band: Dog at the radar station
1980, Virgin Records [VA 13148]
A ještě do třetice Beefheart, z pozdější doby. Jen několik málo let před tím, než se stáhnul do ústraní, k malování. Nová kapela, trochu jiná poloha než jinde ("modernější"), ale vše, co je na Beefheartovi k milování, tu člověk najde v té nejlepší podobě. Zevrubné info o desce zde.
The Residents: Eskimo
1979, Ralph Records [RZ 7906]
