Publikace, nahrávky a jiné výstupy

Přehled toho, co jsem napsal a zveřejnil (jako sociolog) nebo nahrál a vydal (jako muzikant). Prostě veřejně dostupné "výstupy". V případě, že je to právně a technicky možné, postupně sem dávám k dispozici i plné texty a do příslušných oddílů hudební sekce pak i nějaké hudební ukázky ve formátu mp3.
2 3 4 5 6  » …

KONOPÁSEK, Z. (v tisku): Rozpaky nad inovacemi: ATLAS.ti, verze osmá. Biograf


Na konci loňského roku se objevila nová verze programu ATLAS.ti. Osmá. Pro uživatele starší verze programu je osmička krokem zpět. Nebo možná spíš někam jinam. Ani po několika měsících jsem si na tuhle novinku nezvykl a nepracuje se mi s ní dobře. Program se nyní poměrně krkolomně ovládá, prakticky nejde nastavit podle potřeb uživatele a nové funkce jen tak-tak kompenzují schopnosti, o které program v této aktualizaci přišel.

KONOPÁSEK, Z. (2017): K fenoménu Antropocén: Poznámky na okraj mezioborové debaty. Blog Zdeňka Konopáska, 22. 7. 2017. Dostupné na adrese


V Centru pro teoretická studia UK/AV ČR jsme začátkem roku 2017 začali probírat pojem antropocénu. Tímto slovem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Antropocén je tedy název pro novou geologickou éru Země. V tomto textu se přimlouvám za složitější a širší chápání antropocénu – takové, které by otevíralo prostor pro mezioborovou diskusi. Jde o pracovní text, náčrt: připomínky a komentáře vítány. Pokud byste náhodou chtěli citovat, ujistěte se, že se mezitím neobjevila definitivní, oficiálně publikovaná verze.

KONOPÁSEK, Z. / SONERYD, L. / SVAČINA, K. (subm.): Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design.


In this study, we explore the journey of a model for stakeholder involvement called RISCOM. It was originally developed in the field of radioactive waste management in Sweden. Subsequently, it was used in the Czech Republic to re-establish public dialogue and to facilitate the process of siting a planned geological repository. This case offers an opportunity to empirically study the fragility and ambiguous results of organized spread of public involvement across various domains of technological innovation and national contexts. We show how three circumstances – (1) the ambition to make RISCOM an internationally used model for public dialogue about nuclear waste management, (2) the specific situation in the Czech siting process, and (3) the short-lived and limited success of the subsequent Czech dialogues by Swedish design – were intrinsically related and sustained each other. Better understanding of such complexities might contribute to a more realistic attitude toward technologized democracy, i.e., toward practices of public deliberation increasingly becoming instrumental, transferable, and depoliticised.

KONOPÁSEK, Z. / KAREL, R. (2016): Kudy vedla cesta ke zcela osobitému pojetí vaší hudby? (rozhovor Romana Karla se Zdeňkem Konopáskem). In: Quod bene notandum - Liber secundus. Bruntál: J7K5/JeseKápě. Str. 125-126

Rozhovor ke kapele Noční pták a k jejímu vystoupení v SVČ Rýmařov při výroční výstavě Volného sdružení Octopus, dne 6. srpna 2016.

BROŽ, L. / STÖCKELOVÁ / KONOPÁSEK, Z. (2015): Symetrie je často stranická: rozhovor se Zdeňkem Konopáskem. Cargo, 13 (2): 117-132


KONOPÁSEK, Z. (2014): Siting case studies. Topical report - working paper of the InSOTEC project (WP 2). Available at


The InSOTEC case studies related to siting repositories of high-level radioactive waste do not and cannot come up with simple solutions or recipes. Rather, they suggest, more or less directly, that a slightly more reflective way of addressing sociotechnical tensions and complexities would be beneficial. During the controversies described, quite often one party claimed that a certain problem was ‘purely technical’ or ‘purely social’. However, just as often it was possible to successfully doubt such a claim and take it as a sign of a suspicious and unconvincing strategy of the opponent, because the issues were all so obviously entwined. The contribution of these case studies might consist in offering us an enhanced understanding of what occurs on the borderline between the ‘social’ and the ‘technical’. To talk about the sociotechnical challenges of deep geological disposal of nuclear waste would then mean to reflect on sociotechnical complexities – their highly specific, situated and, in a way, irreducible nature – but also, at the same time, preserve a sensitivity towards and understanding of the fact that these complexities are made manageable in practice by means of various simplifications and purifications. This is a difficult (seemingly contradictory) point with subtle political consequences, to which the cases presented hopefully provide at least some empirical background.

KONOPÁSEK, Z. / SONERYD, L. & SVAČINA, K. (2014): Czech Dialogues by Swedish Design. Working paper of the InSOTEC project (WP 2). Available at


Transferring an elaborate design to a different setting is always an intricate business with uncertain results. This report takes this well-known lesson as a starting point for a study of the travel of a ready-made design for public dialogue on geological disposal. We want to discuss how established participative procedures are made to travel from one national context to another under the auspices of the EU and what the limits and consequences of such transfers are. The interesting thing for us is not only how the target setting is changed or not by the newly introduced practices, but also how the relatively well established participatory “technology” is itself being transformed during its transmission and implementation. Successes and failures of such a transfer have to be seen and assessed against the background of these mutual accommodations, translations and betrayals. Thus, our general interest is the fragility and ambiguous results of intentional and systematic spread of technical democracy across national and political contexts. More precisely, we will follow and critically discuss the story of how a Swedish design for public dialogues called RISCOM was transferred to the Czech Republic. We are going to show that, on the one hand, RISCOM made an important achievement in the Czech case, since it helped to bring all the main actors to a discussion table after previous negotiations had completely crashed. On the other hand, however, it seems that RISCOM substantially failed from a broader perspective. It found its way in the Czech Republic only at the cost of losing its specific original characteristics (and emphasizing new ones, rather controversial). As such, it quickly became associated with only too general appeals to dialogue, the attractiveness of which lived but shortly. It contributed to the increasing focus on dialogue per se, which ultimately led to frustration and impatience on both sides. This recently resulted in the shift toward more authoritative decision making in the Czech Republic and another crisis of mutual trust.

KONOPÁSEK, Z. & SVAČINA, K. (2014): Siting the Nuclear Waste Repository in the Czech Republic: Twists and Turns Towards Technical Democracy. Working paper of the InSOTEC project (WP 2). Available at


We are going to present a story of a double turn: first, the turn toward deliberative procedures orchestrated by the implementer; this turn came after the initial period of expert driven decision making had led to public protests and failed. Second, we describe a turn back toward more authoritative and technocratic decision making after several-years long attempt at “technical democracy”, to use this famous term (Callon, Lascoumes & Barthe 2009), did not bring expected results quickly enough. While the former kind of turn appears relatively frequently in literature, often accompanied by an account of how subsequent deliberation brought about interesting results, the latter does not seem to be discussed too often – although similar failures may not be so rare. This could be related, among others, to the fact, that while the first kind of events documents the need to take “social aspects” of technology into account (and, eventually, an important role of social learning), telling about failing attempts at carefully orchestrated public dialogue (under the auspices of EU projects) complicates the point – which is what we would deliberately like to do in this case study; and by doing so we hope to join the discussion about the limits of participation and about how to “move beyond mere sloganizing over science and democracy”. We want to show that a misunderstanding about the meaning of the notion of “socio-technical” can be seen behind the described double turn. Socio-technical, at least as far as its STS origin implies, does not mean simply just adding a list of “social issues” to the technical agenda. Not in a way in which the two sets of aspects are kept apart, separated and hierarchically ordered as two different kinds of issues to be solved in different spaces and times. And not in a way which is simply based on gathering experts and lay people together so that they may speak to each other and therefore constitute a kind of “socio-technical” discourse. Instead (and in accordance to the work done within STS), the notion of socio-technical refers to analytical determination to approach and understand social and technical processes together, as a single network, i.e., going hand in hand, inseparably (i.e., Callon 1991; Latour 1991 and elsewhere). Something like this, of course, is hard to translate into policy practices and formalized public involvement – which is valid even more for policy cultures that have remained practically untouched by “the emerging interest in scientific citizenship today and multiple new forms of public participation in science and technology” and in which scientific expertise still very much enjoys the status of politically neutral authority, external to societal life. In a way, we are convinced that the siting process in the Czech Republic has fallen victim to the simplified understanding of what “socio-technical” means for technical democracy in the making.

V/A (2014): Hody hody chorovody (His Voice Sampler). CD. Hudební informační středisko o.p.s.

"Čtyři roky po Znění z mezí jsou tu Hody hody chorovody, další redakční kompilace toho, co nás v nedávné době zaujalo na roztříštěné české scéně hledačské, experimentující a jinak jiné hudby" (HIS Voice 6/2013, str. 4).

KONOPÁSEK, Z. (2013): Sociologie, na které ne/záleží. Blog Zdeňka Konopáska, 24. 3. 2013. Dostupné na adrese


Nezávazný, lehkonohý vztah k teoriím tedy vede k tomu, že si jako sociologové zvykáme na nespoutané žvanění. Co nedovolí jedna myšlenková tradice, dovolí jiná. Přepnutí je bezbolestné. A je-li to ve jménu angažovanosti a v zájmu oslovení širokého publika, platí to dvojnásob. Vykecáme se ze všeho. Ze slov, co říkáme či neříkáme, se svět nezboří. Je to přece jenom sociologie, ne?... Líp už cestu k bezvýznamnosti a vyprázdnění vlastního oboru dláždit nemůžeme.

2 3 4 5 6  » …

Obrázek z fotogalerií

Více viz Fotogalerie...

Nejbližší vystoupení/akce

22. 8. 2017 -

Jaroslav Dušek: Čtyři dohody (Žďár nad Sázavou)

Divadelní představení; Zámek - šapitó

23. 8. 2017 -

Jaroslav Dušek: Pátá dohoda (Žďár nad Sázavou)

Divadelní představení; Zámek - šapitó

24. 8. 2017 -

Jaroslav Dušek: Čtyři dohody (Karviná)

Divadelní představení

Více viz Kalendář...

Poslední záznamy z blogu:

4. 8. 2017 -

Budou disquse?

K jednotlivým záznamům v mém blogu je možné diskutovat - přes platformu Disqus

[celý text]
22. 7. 2017 -

K fenoménu Antropocén: Poznámky na okraj mezioborové debaty

V Centru pro teoretická studia UK/AV ČR jsme začátkem roku 2017 začali probírat pojem antropocénu. Tímto slovem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Antropocén je tedy název pro novou geologickou éru Země. V tomto textu se přimlouvám za složitější a širší chápání antropocénu – takové, které by otevíralo prostor pro mezioborovou diskusi. Jde o pracovní text, náčrt: připomínky a komentáře vítány. Pokud byste náhodou chtěli citovat, ujistěte se, že se mezitím neobjevila definitivní, oficiálně publikovaná verze.

[celý text]
16. 4. 2017 -

Vítej, jaro

Už skoro nevím, jak se fotí, ale opět to zkouším - tentokrát obrázky z procházky k židovskému hřbitovu v Litni.

[celý text]
18. 7. 2015 -

Opouštíme Vysočinu

Do galerií jsem po dlouhé době přidal dalších pár obrázků z nedávné procházky - z jakéhosi loučení se Suchými vrchy.

[celý text]
30. 12. 2014 -

PF 2015

Děkuju za zájem a přeju do nového roku vše dobré!

[celý text]
9. 11. 2014 -

Moje "struny podzimu"

Dvakrát Wakushoppu v Cafe v lese (7.10.: Vojtěch Procházka + Georgij Bagdasarov, Metamusica, Cactus Truck a 4.11.: Handa Gote, Crank Sturgeon); The Necks v Akropoli (14.10.) a Swans v LMB (20.10.)

[celý text]
22. 7. 2014 -

Vs.Interpretation - dny improvizovaného umění v Praze

NOD a Školská 28, 16.-20. července 2014; pozoruhodnost: v rámci symposia jsem si skvěle zahrál se Salimem Washingtonem

[celý text]
18. 6. 2014 -

Další pěkný NPR Music Tiny Desk koncert / další zprasená bigbítová slavnost

Juana Molina a její parta / Jehthro Tull v Hradci

[celý text]
22. 2. 2014 -

Výlet do Říma a okolí

V galeriích přibyly obrázky z cesty do Říma a okolí - k etruskému pohřebišti v Cerveteri a do Tivoli.

[celý text]
Více viz Blog...

Osobní stránky Zdeňka Konopáska -, technická realizace Jakub Konopásek ©