Publikace, nahrávky a jiné výstupy

Fyzika je možná tím nejvíce probádaným vědním oborem v tzv. sociálních studiích vědy. Cílem tohoto krátkého textu je načrtnout prostor, ve kterém se sociologie fyziky - a šířeji Science Studies - pohybuje a ve kterém se v chystaných šesti dílech série přehledových textů budeme převážně pohybovat i my.

Toto je něco jako doprovodný text k jinému mému textu ("Věda a politika, vpravo, vlevo", v tisku). Zatímco je možné oba tyto dokumenty číst nezávisle na sobě, nedává moc smysl číst zde předkládaný text bez předchozího přečtení jiného článku, na který oba zmíněné texty reagují, a sice Baršova elaborátu o Bruno Latourovi a o mém vztahu k němu ("Pragmatická sociologie emancipace: Latour vs. Boltanski", v tisku). Zatímco v článku "Věda a politika, vpravo, vlevo" polemizuji s tím, jak si Barša představuje političnost a angažovanost vědy, zde jen poměrně „technicky“ řeším řadu jednotlivých nesmyslů, které Barša vrší na moje konto: ukazuji, v čem a jak ulítl. Krátce, ve všem. Vymýšlí si a do úst mi vkládá blbosti.

According to Latour, religion and science have nothing in common. The two are successful (or failing) in quite different ways. Religiousness is not aimed at fact-making, but at presence-making, he says. To critically reconsider these ideas, I discuss the case study of Marian apparitions in Litmanová. The study suggests a more complicated picture by not focusing on pure and ready-made religion, but rather on religion in the making, a kind of “almost-religion.” It shows how the reality of apparitions, initially of quite unclear status, was becoming more and more religious. Fact-making and fact-checking clearly belonged to this trajectory and have never stopped being relevant. Nonethless, together with how the apparition was progressively becoming truly religious (or religiously true), Latourian presence-making was gaining in importance.

Posláním chráněných krajinných oblastí je nejen chránit přírodu, ale také uchovávat hodnoty krajiny. Krajinu velmi ovlivňuje vzhled sídel. Jde tedy o usměrňování staveb a vývoje struktury obcí tak, aby byly respektovány lokální historické a kulturní zvyklosti. Krajina by zkrátka měla držet místní ráz a příjemně působit jak na obyvatele, tak návštěvníky. Otázkou zůstává, jak tento veřejný zájem naplňovat co nejúčinněji a zároveň tak, aby usměrňování výstavby bylo vnímáno jako vítaná služba státu. Článek představuje první fázi projektu aplikovaného výzkumu, ve které nás, tým sociologů, urbanistů, architektů a ochranářů, mj. zajímá „jak se dělá rozhodování“, tedy jaká je cesta od předpisu k aplikaci v praxi, a jak současný stav vylepšit.

Zvukově upravený a zkrácený záznam z koncertu v Junior klubu Na Chmelnici, 20. listopadu 1982.

Pracovní nahrávky z léta 2019 vypiplané střihy a dohrávkami do podoby osmi hypnotických kompozic v zimě/na jaře 2021.

„Čas v tomto představení běží jinak, i když má standardní délku. A je to vlastně divadelní představení? Nebo spíš rituál, meditace, rozjímání o Vesmíru a o současné době, jakési tlachání cvoků o aktuálních tématech Země, jako je sestup do hmoty, prapodivná síla rezonující ´zpoza rohu´?" pokládá Jaroslav Dušek řečnickou otázku. Každý z diváků najde při sledování „podivínštiny" Každý vyhrává aneb Oslava narozenin svou vlastní odpověď.