Publikace, nahrávky a jiné výstupy
Přehled toho, co jsem napsal a zveřejnil (jako sociolog) nebo nahrál a vydal (jako muzikant). Prostě veřejně dostupné "výstupy". V případě, že je to právně a technicky možné, postupně sem dávám k dispozici i plné texty a do příslušných oddílů hudební sekce pak i nějaké hudební ukázky ve formátu mp3.
KONOPÁSEK, Z. (2020): Latour o antropocénu: Složité vztahy mezi intelektuálním a politickým radikalismem. Vesmír
, 99 (150): 512-514
::::
Bruno Latour patří mezi nejcitovanější autory v sociálních vědách. Renomé
získával především jako sociolog vědy, nikdy se ale nebránil přesahům do
ostatních oborů. Napsal řadu empiricky podložených studií – o laboratorních
vědeckých praktikách, o technologických inovacích, o fungování správního
soudu nebo o Luisi Pasteurovi a jeho době. V posledních letech na
sebe upozorňuje tím, že promlouvá o antropocénu (někdy píše o „novém
klimatickém režimu“). Pozoruhodné je, že jeho obrat k novému
tématu je často spojován s údajným obrácením názorovým. V tomto textu se toto obrácení, jakož i jeho obecnější souvislosti, kriticky rozebírám.
DVOULETÁ FÁMA (2020): Z dálky mává kohout piv (živě na Chmelnici, 23.3. 1989). Guerilla Records
[GR 159-2]
::::
Asi nejlepší koncert Dvouleté fámy z let 1988-89, vydaný k poctě Radomila Uhlíře, který zemřel v dubnu 2019.
KONOPÁSEK, Z. (2020): Antropocén: Více než jeden, méně než dva. In: P. Pokorný & D. Storch, eds: Antropocén. Praha: Academia. Str. 32-50
::::
Antropocén je pojmenování pro současnou situaci a zároveň specifické vidění světa, které k tomuto pojmenování vede. Pojem samotný se zrodil jako označení současné epochy geologického vývoje Země. Byl podpořený narůstajícím množstvím vědeckých údajů o komplexních a dlouho jen tušených dějích v tzv. planetárním systému, o kritické míře vlivu lidské činnosti na tento systém a o souvisejících globálních proměnách. Debaty o antropocénu dalece překročily snahy o formální geologické definování jeho počátku nebo popisy dílčích vědeckých nálezů. Obsah pojmu se rozšířil a rozmlžil. Antropocénem už není jenom nějaká „epocha“, od – do, „tam venku“, kterou lze při dostatečném vědeckém odstupu od světa za pomoci obrovských datových souborů občas zahlédnout. Antropocén zároveň označuje situaci, ve které stále zřetelněji vnímáme procesy, které nevratným a často hrozivým způsobem proměňují okolní svět a kterým nelze dost dobře rozumět na pozadí buď-anebo kategorií moderního rozumu, v prvé řadě na pozadí samozřejmého rozlišování mezi tzv. Přírodou a tzv. Společností či Kulturou. Důležitým se stává studium vztahů, a to napříč doménami, které jsme dosud považovali za nesouměřitelné či vzájemně se vylučující. Mění se nejen vztah přírodních a sociálních věd, ale také postavení vědy obecně: odvolávat se na „holá fakta“ a apolitičnost vědy přestává stačit; vědci se dostávají pod hodnotové a politické tlaky, na které nebyli zvyklí. Debaty o antropocénu byly v mnoha směrech připraveny debatami jinými, dřívějšími – povýtce zhusta na půdě sociálních či humanitních věd. Antropocenní rámec však přináší možnost, aby tyto debaty byly s přičiněním přírodních vědců doceněny, dále rozvinuty a lépe uzemněny.
KONOPÁSEK, Z. / SONERYD, L. / SVAČINA, K. (2018): Lost in translation: Czech dialogues by Swedish design. Science & Technology Studies, 31 (3): 5-23
::::
This study explores the journey of a model for stakeholder involvement called RISCOM. Originally developed within the field of radioactive waste management in Sweden, it was later used in the Czech Republic to re-establish public dialogue in the process of siting a geological repository. This case offers an opportunity to empirically study the fragility and ambiguous results of organized spread of public involvement across various domains of technological innovation and national contexts. We show how three circumstances – (1) the ambition to make RISCOM an internationally used model for public dialogue, (2) the specific situation in the Czech siting process, and (3) the short-lived and limited success of the subsequent Czech dialogues by Swedish design – were intrinsically related and sustained each other. Better understanding of such complexities might contribute to a more realistic attitude toward technologized democracy, i.e., toward practices of public deliberation increasingly becoming instrumental, transferable, and depoliticized.
BARTLOVÁ, M. / BÍLEK, P. / KONOPÁSEK, Z. / REIFOVÁ, I. (2017): Diskuze o interdiciplinárních přístupech k normalizaci. In: K. Činátl, J. Mervart & J. Najbert, eds: Podoby česko-slovenské normalizace: Dějiny v diskusi. Praha: ÚSTR/NLN. Str. 81-101
::::
KONOPÁSEK, Z. (2017): Rozpaky nad inovacemi: ATLAS.ti, verze osmá. Biograf, 65-66: 103-115
::::
Na konci loňského roku se objevila nová verze programu ATLAS.ti. Osmá. Pro uživatele starší verze programu je osmička krokem zpět. Nebo možná spíš někam jinam. Ani po několika měsících jsem si na tuhle novinku nezvykl a nepracuje se mi s ní dobře. Program se nyní poměrně krkolomně ovládá, prakticky nejde nastavit podle potřeb uživatele a nové funkce jen tak-tak kompenzují schopnosti, o které program v této aktualizaci přišel.
KONOPÁSEK, Z. (2017): K fenoménu Antropocén: Poznámky na okraj mezioborové debaty. Blog Zdeňka Konopáska, 22. 7. 2017. Dostupné na adrese http://zdenek.konopasek.net/index.php?m=16&b=16&i=3609
::::
V Centru pro teoretická studia UK/AV ČR jsme začátkem roku 2017 začali probírat pojem antropocénu. Tímto slovem se nejčastěji vyjadřuje, že žijeme v epoše, ve které se člověk stal zásadní a hlavní silou, která formuje podobu planety. Antropocén je tedy název pro novou geologickou éru Země. V tomto textu se přimlouvám za složitější a širší chápání antropocénu – takové, které by otevíralo prostor pro mezioborovou diskusi. Jde o pracovní text, náčrt: připomínky a komentáře vítány. Pokud byste náhodou chtěli citovat, ujistěte se, že se mezitím neobjevila definitivní, oficiálně publikovaná verze.
KONOPÁSEK, Z. / KAREL, R. (2016): Kudy vedla cesta ke zcela osobitému pojetí vaší hudby? (rozhovor Romana Karla se Zdeňkem Konopáskem). In: Quod bene notandum - Liber secundus. Bruntál: J7K5/JeseKápě. Str. 125-126
::::
Rozhovor ke kapele Noční pták a k jejímu vystoupení v SVČ Rýmařov při výroční výstavě Volného sdružení Octopus, dne 6. srpna 2016.
BROŽ, L. / STÖCKELOVÁ / KONOPÁSEK, Z. (2015): Symetrie je často stranická: rozhovor se Zdeňkem Konopáskem. Cargo, 13 (2): 117-132
::::
KONOPÁSEK, Z. (2014): Siting case studies. Topical report - working paper of the InSOTEC project (WP 2). Available at http://www.insotec.eu/publications/topicalreports
::::
The InSOTEC case studies related to siting repositories of high-level radioactive waste do not and cannot come up with simple solutions or recipes. Rather, they suggest, more or less directly, that a slightly more reflective way of addressing sociotechnical tensions and complexities would be beneficial. During the controversies described, quite often one party claimed that a certain problem was ‘purely technical’ or ‘purely social’. However, just as often it was possible to successfully doubt such a claim and take it as a sign of a suspicious and unconvincing strategy of the opponent, because the issues were all so obviously entwined. The contribution of these case studies might consist in offering us an enhanced understanding of what occurs on the borderline between the ‘social’ and the ‘technical’. To talk about the sociotechnical challenges of deep geological disposal of nuclear waste would then mean to reflect on sociotechnical complexities – their highly specific, situated and, in a way, irreducible nature – but also, at the same time, preserve a sensitivity towards and understanding of the fact that these complexities are made manageable in practice by means of various simplifications and purifications. This is a difficult (seemingly contradictory) point with subtle political consequences, to which the cases presented hopefully provide at least some empirical background.