Sociologické a hudební projekty

Skupinový autobiografický sociální výzkum s účastí Josefa Alana, Miroslava Dismana (od roku 1993), Karla Holého, Jiřího Kabeleho (do roku 1995), Jaroslava Kapra, Evy Stehlíkové, Olgy Šmídové.

Projekt, který jsem vedl, byl inspirován přípravou velkého multidisciplinárního výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti v letech 1991-2, ale od samého začátku fungoval samostatně, jako originální výzkumný podnik. V jeho rámci sepisovala hrstka českých sociologů (na pokračování a v dohodnutém interaktivním režimu) vlastní životopisná vyprávění. členové týmu si vyprávění navzájem vyměòovali a společně diskutovali. Každý však zpracovával nějaké vlastní téma. Leitmotivem všech výzkumných zaměření byly různé stránky obyčejného života za státního socialismu a poté. Sám jsem se v rámci tohoto projektu věnoval hlavně metodologii a teorii tzv. reflexivní autobiografie a sociologii státního socialismu. Na konci roku 1992 jsem spolu s kolegy zorganizoval k tomuto projektu mezinárodní workshop. Účastnili se ho lidé ze Slovenska, USA, Finska, Velké Británie, Maïarska. Na základě výzkumu SAMISEBE jsem jako editor připravil dvě různé verze knihy (anglickou a českou) – Our lives as database (Praha: Karolinum, 2000) / Otevřená minulost (Praha: Karolinum, 1999).

Reinkarnace někdejší novovlnné kapely ve složení: Radomil Uhlíř - zpěv; Martin Vik - kytara, klávesy; Zdeněk Konopásek - bicí; Josef F. Matoušek (Ferda) - baskytara (v roce 1989).

Hudební skupina založená začátkem 80. let a obnovená o několik let později, v jiném složení a s jiným hudebním výrazem - ponuré a divoké písně s prvky improvizace. Začátkem 90. let se kapela volně transformovala do příležitostného sdružení Kvartet Dr. Konopného.

Hudební spolupráce s kytaristou Pavlem Richterem a spřízněnými hudebníky

V polovině 80. let jsem hrál v různých projektech kytaristy (multiinstrumentalisty) Pavla Richtera a dalších spřízněných osob. Po rozpadu původní podoby Dvouleté fámy, jejíž "studiovou nahrávku" v roce 1983 míchal právě Pavel Richter, jsem se věnoval příležitostnému a domácímu hraní. Jako hráč na bicí a trubku jsem se např. podílel na natáčení hudby Pavla Richtera a Pavla Švece k inscenaci Ctibora Turby Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky (1984); na některých dalších nahrávkách Pavla Richtera (také k některým dalším divadelním představením); jako host jsem se účastnil příležitostných koncertů kapel jako Vyšší populár (Luboš Fidler, Franta Skála, Lesik Hajdovský aj.) nebo Zapomenutý orchestr země snivců (Jaroslav Kořán)

Hudební skupina působící začátkem 80. let, alternativní bigbít ve stylu nové vlny: Jana Macháčková - zpěv; Martin Vik - kytara; Ivan Benda - baskytara; Zdeněk Konopásek - bicí, zpěv.

Moje první pražská kapela. Koncerty jsme měli hlavně v Praze na Chmelnici, tu a tam mimo Prahu. Poslouchali jsme a milovali např. The Residents a Snakefingera, XTC, B52s, Public Image Ltd a další - a tak nějak se to všechno propojilo dohromady. Dvouletá fáma působila v téhle sestavě v letech 1981-84. Pak se opět sešla v poněkud hrubší podobě a obměněné sestavě v letech 1987-1990 (viz Dvouletá fáma II.).

Novovlnná/punková kapela z Karlových Varů: Ivan Kováč - zpěv, kytara, klávesy; Milan Voříšek - basa; Zdeněk Konopásek - bicí, zpěv

Tohle byla asi jedna z prvních novovlnných a ska kapel v česku. Odehráli jsme tři soukromé koncerty a nahráli několik domácích nahrávek, které později zpracoval Milan Voříšek a vydal vlastním nákladem na CD-R. Ke konci s námi hrával na trumpetu také Marek Kraus. Tehdejší vzory a idoly? - asi hlavně Elvis Costello, Joe Jackson, The Police, Talking Heads, The Specials či Madness. Kapela přestala hrát, když jsem v r. 1981 odešel do Prahy - tam jsem založil kapelu s názvem Dvouletá fáma.