Ohlasy

"Duo Noční pták vstalo po nějaké době jako bájný opeřenec zase z popela s novým programem Hudba válečná, milostná a jiná. Hráče na roletofony či péra a kytaristu Luboše Fidlera a bubeníka a trumpetistu Zdeňka Konopáska doplnil tentokrát jako host „zpěvák na světě“ a příležitostně i baskytarista Štěpán Pečírka... [a dále o tom, jak hrajeme nedotažené retro :))]"

"Nikdy jsem neviděl něco takového, s čím přišli tito šarmantní štramáci! Soustava bicích a nástroj zvaný roletofon neměl obdoby a okamžitě uhranul všechny přítomnné. Experimentování a zároveň technická sehranost bez jediného pohledu nebo jiného kontaktu mi kradla dech a stále jsem dumal, zdali jde opravdu o improvizaci, nebo přece jenom předem sehraný duet. Tak či tak se jejich uchvacující souhra dá označit za bizarní, hypnotickou, ba až „nirvánickou“ (v tomto kontextu nemá nic společného s kapelou Nirvana, nýbrž se stavem mysli) smršť, která zatřese s lidským rozumem a běsnění neustává, dokud ti psychicky méně odolní návštevnící neodchází absolutně omámení a rozdrcení ze záplavy rytmických šíleností a zároveň souznění v podobě vodopádu neznáma a klidu. S ústy dokořán jsem opouštěl sál s jedinou myšlenkou: „Tohle mi asi nikdo neuvěří“."

"... Písně folkrockové, povědomé bluesové balady s happy flowers feelingem (Tráva a la Velvet Underground), ale nejčastěji a nejvíc právě dlouhé, povlovné skladby napěchované tajným přetlakem. Dočasné nebo přežité jsou přívlastky pasující podle chuti a druhu pazour, ale zkuste si třeba song Čáry a řekněte, jak daleko jsou od dnešního post-rocku, volní lovci pelikánů. Tehdy se říkalo progresivní rock.
... Zátorům se podařilo vytvářet novou, podivnou rockovou náladu, která k temným barvám přidávala neznámé, vyrovnaně zádumčivé odstíny. Nutně vás jejich poslech dovede ke slovu „meditativní", aniž byste pod jazykem pocítili pachuť veřejné proklamace, profanace. Dobří lidé vyrovnaným krokem." (DIYcore.net)

Rozmlouvám s Milanem Princem na RockRadiu Šumava o svých hudebních projektech: 3 lydi, Kvartet dr. Konopného, a zejména Dvouletá fáma a Noční pták. Zhruba hodinový pořad s hudebními ukázkami.

"Wonderful meta-post-jazz band from the Czech republic, that mixed obscure rhythmicalities and bizarre vocals and words."

"Noční pták nepřilákal do hlediště Husovky zrovna zástupy, ale ledva máchl křídly, uhranul diváky svojí hudbou a jejím netradičním pojetím. Ti, kteří v hledišti byli, přišli na alternativu a té se jim dostalo plnou hrstí. Taková hudba se v Karlových Varech už dlouho nehrála. Byla to světová premiéra Nočního ptáka a tak mu přejeme klidný a úspěšný let." (Paderewski, Fotogalerie)

"... Vzpomínkové album, vycházející více než pět let po zániku, vynáší na světlo obě vzniklé nahrávky. Přemýšlivé, na starší části nahrávky zadumané a melancholické, na té novější uvolněnější, ale vždy až artrockově rozmáchlé skladby vůbec nepůsobí jako ze současnosti, ale při poslechu dávají za pravdu textu z bookletu konstatujícímu, že motivací vzniku kapely byla vzpomínka na první polovinu sedmdesátých let. Aranžmá i zpěv Vladimíra Línka (místy až neuvěřitelně podobný zpěvu Oldřicha Janoty), jako by se současnosti i dnešnímu pojetí alternativní hudby přímo bránil...." (Týden.cz)

"Včera se u nás konala taková akce. Autorské čtení saxofonisty Jana Štolby a koncert jazzového dua Jan Štolba a Zdenek Konopásek. Moc povedená záležitost. A tohle? Tohle tam prostě vzniklo. Jen útržky, drobky, nic víc..." (Písmák)

"... Polí5 formuje i klientela, fanouškové, nadšenci – tak se jednou ozvala jedna slečna, na kterou jsem bohužel ztratil kontakt a doufám, že se ještě setkáme – a divila se, že v on-line nabídce nemám Zátory. Když vyšlo najevo, že sice natočili dvě alba, ale v podstatě je nikdy nešířili, trvala na tom, ať to vydám. Na mé chabé, opatrně odmítavé argumenty, že sice kapelu znám, hráli jsme na společných akcích, ale osobní kontakty nemám žádné – je rychle poslala a když jsem se tomu dál snažil vyhnout, že zájem by měl být především od kapely, jinak to nemá smysl, poslala kapelníka Vláďu Línka přímo za mnou na krám. Tak se stalo, že jsem se tím začal zabývat, po letech znovu naposlouchával staré nahrávky a propadl té neprůbojné náladě Zátor. Té jejich radosti si jen na dvě sezóny (hráli vskutku jen v rozmezí let 2002-2005) zahrát písně svého srdce, které jsou už žánrově sice dávno mimo, ale pocitově platné stále..." (HisVoice)

Google Translator dovede pobavit: "V rovině existuje prostor české rozbité RIOdimensional, který obsahuje jeden z nejvíce nezdravé a nepřátelské skupiny, velmi zkreslené a zvrácené povahy, že pouze oni mohou dát stejný vak, který průkopnické génius Plastic People Of The Universe a MCH Band. A stejně jako tento pár monster, Dvouletá slávy byl potlačen komunistickým režimem a měli málo příležitostí k zaznamenání jejich studiové album.Naštěstí, gramofonová společnost Black Point byl schopen vybrat ze zapomnění tento studijní materiál a hodili do sběru, spolu s přímým kvalitou zvuku.Kapela prošla lineup změny po své první album, a vzal velkou výhodou tohoto jako přímé změny v nějakém směru, počínaje generací pomalé a reflexní tmavém prostředí, maniakální zpěv, pravidelné užívání nízkých a bez ekvivalence mezi nástroje, bez centralizace na kytaru. Přímé zkušenosti s tímto je ještě nešťastný a neklidné ve studiu, kde téměř každý prvek filtr na avant-punk, nová vlna, nebo hluk postoupit do temných kanálů čistého umění. Významnou změnou, která dává čerstvost a pravost, je dobré použití klávesnice, i když doplňující, zajímavé zvuky pocházejí ze tam jako 8-bit (stejně jako videohra hudba jeho času).Podle studie jsou šest řetězců, které ovládají celý disk, ale dělat tak v ohromující, výkonný a ultra-rychlé riffy, špinavý zvuk, aby Noise-rock, vysoké tóny tradice jedinečně RIO a vybrané pohyby optimistas-punk/new vlny. Zde hlas je pseudo-dítě momenty a pseudo-operu, ale nic do činění s mužem zpěv Live 1988. Jelikož nejsem licenci předepsat antibiotika proti virulentní a chronické účinky této dvojice disků, přinejmenším varují, že to trvá několik školení hodnoty a vychutnat si je, jako dříve budou muset posílit bílých krvinek a cvičení ucha. Pokud je to ten případ, pak české, počínaje té nejzákladnější úrovni, mohlo by to být dobrý start do slyšet některé z průkopníků, nebo více nedávno jako OZW, nebo PSI Doma Už jsme Vojáci, které jsou stejně jako 90% více slyšitelné a chytlavé-tic infekcí.Ti, kteří již mají zkušenosti v těchto České-dobrodružství, dál s důvěrou a žvýkat ezquizofrenia úcty těchto nezdravé."

"Kapela, včele se zpěvákem vyvádějí jako zvířata a leckoho by napadlo, jestli a kolik si členové za bývalého režimu odseděli...." (Neodseděli jsme si bohudíky nic, milej Mihale, ale je fajn, že Tě taková otázka při poslechu té hudby napadla :))

"...Druhý disk, Stíny bojovníků, zachycuje kapelu v současném složení, se Zdeňkem Konopáskem, Janem Štolbou, Joe Karafiátem a Vladimírem Línkem. Jak vědí návštěvníci koncertů, hudba i slovo jsou zde již zcela improvizované a navozují téměř hypnotický zážitek...."

"...Vydatná porce poslechu pro náročné či otrlé (podle toho, z jakého úhlu na věc nahlížíte) názorně vysvětluje, proč je Radomil se svými proměnlivými doprovodnými sestavami legendou domácí nonkonformní hudební scény..."

"Radomil Uhlíř je na pražské scéně postavou vskutku impozantní, a to nejen díky svým třem metrákům živé váhy a dvou metrům výšky. Od dob, kdy zpíval v téměř neznámém Ultrapunku a společně s Jaroslavem Duškem zakládal divadlo Vizita, uplynula skutečně spousta času, mnoho let též uteklo od založení Dvouleté fámy. Kapely, která byla na naší scéně vskutku ojedinělá, ostatně, stačí si pustit archivní nahrávky, které vydal Black Point....."