Platí, co jsem před časem napsal: série improvizačních večerů Wakushoppu je mimořádný počin. Znova jsem si to ověřil. A není to odvislé jen od toho, že jsme se s Fidlerem těchto večírků sami jako hudebníci zúčastnili; ani to nevyplývá čistě ze samotného hudebního zážitku. Janíček a Beseppy mne totiž vlastně zklamali: jejich nástroje dávaly pěknou zvukovou příležitost, avšak ta nebyla využitá - nehráli prostě dobře, chyběla tomu hudebnost jakási. Vtípil s Manolovem byli podstatně zajímavější, i když ani to mi nebylo úplně blízké (a závěrečný společný jam všech zúčastněných byla s prominutím prázdná nuda)... Je nicméně skvělé vyrazit tam do Vršovic, potkat se se známými a mít příležitost vidět, co všechno se v oblasti takřka neprodejné hudby dělá. A dát si k tomu třeba docela dobrou desítku Chotěboř.