Hudební blog

Alba, se kterými jsem v roce 2012 strávil asi nejvíc času a která mne nejvíc zaujala, jsou přehledně uvedena zde. Nestíhám je okomentovat jednotlivě. Fakt je, že letos mne stálo dost přemítání a hledání, abych si připomněl ty nejsilnější nahrávky. S výjimkou nových alb Swans a Scotta Walkera jsem se tentokrát s nejlepšími nahrávkami loňska podle různých častopisů a portálů pro jinou hudbu dost minul. Nebere mne Kendrick Lamar ani Frank Ocean, neurazila mne, ale ani nenadchla Fiona Apple, podobně to bylo s Grizzly Bear či Tame Impala. Nová deska mých oblíbených Dirty Projectors (Swing Lo Magellan) se mi sice líbí, ale proti Bitte Orca z roku 2009 už to přeci jen není takové zjevení...

Opravdu nadšený jsem byl - stále ještě - z Merrill Garbus (tUnE yArDs), kterou jsem objevil už v předminulém roce; hrabal jsem se zejména ve videozáznamech z jejích živých vystoupení, které lze najít na YouTube. Ta ženská je zjevení, hudební génius. Naživo mne potěšili zejména Blixt v polské Vratislavi a pak Kazuhisa Uchihashi svým vystoupením v Praze. Neviděl jsem toho o moc víc, pár kýžených věcí mi uteklo (Ghedalia Tazartés v Arše, Swans tuším v Lucerna Music Baru), ale ono mi to v zásadě stačí - několik málo koncertů do roka.

Z domácích nahrávek mi utkvělo zejména Nanebevzetí Anežky Marie Sněžné dua Richter a syn, bavilo mne poslouchat některé věci Tomáše Procházky aka Federsela (kapela B4 a zejména pak deska An Evening With Federsel And Makela); souhlasím, že nová alba Květů nebo Zrní jsou docela dobrá, hezky vypracovaná a příjemně se poslouchají - nicméně úplně první setkání s oběma kapelami byla kdysi silnější. Vracel jsem se ke klasikům: Tom Ze, Harry Partch, Robert Wyatt; objevil jsem nějaké nové bootlegy Skeleton Crew z poloviny 80. let a znovu jsem nad nimi žasnul. Na doporučení kamaráda jsem okoštoval The Books - ti jsou fajn, ale navazující projekt Zammuto už mne tolik nevzrušil. Pořád objevuji a oblibuji všelijaké skandinávce a japonce.