Hudební blog

Ve Vršovicích je podnik, který se teď jmenuje Cafe v lese. V něm už několikátou sezonu běží cyklus koncertů improvizované hudby a podobně založených performancí s podivným názvem Wakushoppu. Děje se tak zásluhou dvou kurátorů, kteří se sami takovému umění věnují: jedním je Tomáš Procházka, který se pod jménem Federsel věnuje celé řadě projektů a jehož hudební počiny v posledních letech získaly dost pozornosti; druhým je pak Petr Ferenc (aka Phaerentz), také hudebník a zároveň hudební publicista, jedna z klíčových tváří časopisu His Voice. Nevím, jak to na večerech Wakushoppu vypadá obvykle. Byl jsem poprvé. Ale tohle byl moc příjemný večer, takže jsem určitě nebyl naposledy.

O těchhle improvizačních sedánkách jsem už nějakou dobu věděl, ale rozhoupal jsem se konečně, když jsem na programu zahlédl trio Vojtěcha Procházky a jeho dvou norských kolegů: Bergljot. Slyšel už jsem o nich dost chvály. No a také jsem se takřka roky chystal na nějaké vystoupení dvojčlenného sdružení Richter a syn. Jejich deska Nanebevzetí Anežky Marie Sněžné (Polí5, 2012) se mi dost líbí. V úterý večer jsem tedy zabil několik much jednou ranou :).

Zejména Bergljot jsem si naživo užil, sedlo mi to. Je skvělé, že se něco jako Wakushoppu drží. Doporučuji.