Hudební blog

The Young Gods znám roky. Kdysi dávno jsem byl na jejich patrně prvním pražském koncertě a od té doby jsem je poslouchal. Elektronická hudba, myslím taková ta postavená na počítačích, mne bere jen málo, ale "mladí bozi" s živým bubeníkem - to je zvláštní případ. Nezaměnitelný.

Pak se mi přeci jen trochu ztratili z očí. První tři desky nebylo v mých očích jednoduché překonat.

Když se před dvěma roky objevilo jejich akustické album Knock on wood, bylo to dost překvapení. Výběr klasických kousků téhle ostré kapely na španělky? Unplugged akce mne nikdy příliš nebraly a ani tomuhle jsem napřed moc nevěřil. Pražské koncerty před rokem či kdy jsem zmeškal, a vlastně trochu vypustil, ale album jsem nakonec vyslechl. Bylo velmi dobré. Nečekaně dobré. Jako by se v těch akustických verzích ukazovala pravá tvář těch písní. Byly dost věrně podané, nescházela jim dynamika a náboj, ale navíc dostaly jakousi jemnou vyzrálost. Skutečně se rozsvítily.

Předevčírem jsme se na tuhle kapelu vypravili s mým Jakubem do Archy. Prý jeden z posledních koncertů v téhle akustické podobě. Co je krásné na desce, bylo úchvatné živě. Citlivě, vyrovnaně, s chutí zahrané a vynikajícím způsobem zazpívané. Od první skladby až po všechny čtyři přídavky. Young Gods se pro mne tímhle koncertem dostali na vrchol. A bylo ke všemu prima je sledovat. Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Výborný koncert.