18. 3. 2012,
S malým zpožděním jsem zpracoval svoje posluchačské zážitky za minulý rok
Ta pro mne nejsilnější alba za rok 2011 jsou přehledně uvedena zde. Co krom toho? Naživo Public Image Ltd v Ostravě, Marc Ribot Trio v pražském JazzDocku, křest nové desky Vltavy v Akropoli (trochu zklamání, ale opakovaný poslech desky to poopravil) a určitě Endangered Blood s Jimem Blackem v Rakousku. Pořád pěkné desky z vydavatelství jako Clean Feed, Tzadik, Runegrammofon, Cuneiform; objevování kapely Zs; lehká zklamání z nových desek Deerhoof, Akron-Family, Hella nebo Charlese Haywarda; dosti příjemná alba Faust (Something dirty) či Factor Burzaco (II) a potěšení z nového Boba Drakea a Bon Iver (obojí sice hezké, ale zůstalo za očekáváním); znovu-probírání nejrůznějších nahrávek japonských divousů Keiji Haino a Tatsuya Yoshida (skvělá starší alba); objev sólových projektů bubeníka-elektronika Thomase Stronena; několikadenní poslechový návrat k Ornettu Colemanovi; docenil jsem japonskou skupinu Tipographica, předchůdce zde již referovaných Unbeltipo; podařilo se mi konečně sehnat vzácnou malou desku, na které bubeník Charles Hayward doprovází svou starou bubnovou pračku (ale už to nebylo takové, jako když jsem to před lety slyšel poprvé); celkové potěšení z mladších generací českých otevřeně-jazzových hráčů (Sato-san To, Muff, Vertigo, Do-Ma Ensemble); milá deska Květů (V čajové konvici); na popud textů Pavla Klusáka jsem se taky pohroužil do zvukosběrných projektů Chrise Watsona - manželka lehce strnula, když vešla do pokoje a za zády jí znuděně zařval lev odkudsi z Afriky:); a tentýž mne ponoukl i k poslechu nových desek Kate Bush, kterou jsem docela dobře znal z jejích začátků; a koncem roku průzkum sólových nahrávek Michaela Giry. Pořád je co objevovat.
