Ohlasy k dalším kapelám či projektům

"V programu k inscenaci mě fascinovala věta, že „athénský lid bubnuje Zdeněk Konopásek“. Ta hudba metaforicky přesně zobrazuje pravděpodobnou atmosféru dávného soudního procesu, bouřlivé projevy publika, které obžalovaný Sókratés zvláštním způsobem své obrany vyprovokoval k reakcím, jež potom zpětně komentuje: novým a novým, a čím dál tím marnějším napomínáním, ať nehlučí, a nechají jeho i oponenty, včetně Meléta, mluvit. Bylo to jen přilévání oleje do doutnajícího ohně. Výborný, funkční scénický nápad, bicí jako permanentní zvukový kontrapunkt hlučícího, věčně nespokojeného davu."

"Dvouletá fáma byla dvouletá vlastně hned dvakrát. Hrála ve dvou krátkých časových úsecích, v letech 1981–83 a potom 1988–89. I když jádro kapely bylo v obou případech stejné, na konci 80. let zněla Dvouletá fáma hodně jinak než na jejich začátku, temně, neučesaně, divoce. Od založení kapely je to právě letos čtyřicet let, a tak stojí za to si ji připomenout. V obou jejích sestavách seděl na bubenické židli Zdeněk Konopásek, nenápadný dělník alternativní scény. A mimo jiné významný sociologický vědátor, ale to je jeho druhý život..."

"... Písně folkrockové, povědomé bluesové balady s happy flowers feelingem (Tráva a la Velvet Underground), ale nejčastěji a nejvíc právě dlouhé, povlovné skladby napěchované tajným přetlakem. Dočasné nebo přežité jsou přívlastky pasující podle chuti a druhu pazour, ale zkuste si třeba song Čáry a řekněte, jak daleko jsou od dnešního post-rocku, volní lovci pelikánů. Tehdy se říkalo progresivní rock.
... Zátorům se podařilo vytvářet novou, podivnou rockovou náladu, která k temným barvám přidávala neznámé, vyrovnaně zádumčivé odstíny. Nutně vás jejich poslech dovede ke slovu „meditativní", aniž byste pod jazykem pocítili pachuť veřejné proklamace, profanace. Dobří lidé vyrovnaným krokem." (DIYcore.net)

"... Vzpomínkové album, vycházející více než pět let po zániku, vynáší na světlo obě vzniklé nahrávky. Přemýšlivé, na starší části nahrávky zadumané a melancholické, na té novější uvolněnější, ale vždy až artrockově rozmáchlé skladby vůbec nepůsobí jako ze současnosti, ale při poslechu dávají za pravdu textu z bookletu konstatujícímu, že motivací vzniku kapely byla vzpomínka na první polovinu sedmdesátých let. Aranžmá i zpěv Vladimíra Línka (místy až neuvěřitelně podobný zpěvu Oldřicha Janoty), jako by se současnosti i dnešnímu pojetí alternativní hudby přímo bránil...." (Týden.cz)

"Včera se u nás konala taková akce. Autorské čtení saxofonisty Jana Štolby a koncert jazzového dua Jan Štolba a Zdenek Konopásek. Moc povedená záležitost. A tohle? Tohle tam prostě vzniklo. Jen útržky, drobky, nic víc..." (Písmák)

"... Polí5 formuje i klientela, fanouškové, nadšenci – tak se jednou ozvala jedna slečna, na kterou jsem bohužel ztratil kontakt a doufám, že se ještě setkáme – a divila se, že v on-line nabídce nemám Zátory. Když vyšlo najevo, že sice natočili dvě alba, ale v podstatě je nikdy nešířili, trvala na tom, ať to vydám. Na mé chabé, opatrně odmítavé argumenty, že sice kapelu znám, hráli jsme na společných akcích, ale osobní kontakty nemám žádné – je rychle poslala a když jsem se tomu dál snažil vyhnout, že zájem by měl být především od kapely, jinak to nemá smysl, poslala kapelníka Vláďu Línka přímo za mnou na krám. Tak se stalo, že jsem se tím začal zabývat, po letech znovu naposlouchával staré nahrávky a propadl té neprůbojné náladě Zátor. Té jejich radosti si jen na dvě sezóny (hráli vskutku jen v rozmezí let 2002-2005) zahrát písně svého srdce, které jsou už žánrově sice dávno mimo, ale pocitově platné stále..." (HisVoice)