Kalendář

Luboš Fidler - Zpívající tyče, kytara; Matěj Fidler - Zpívající tyče, hang drum; Štěpán Pečírka - Zpívající tyče, zpěv; Zdeněk Konopásek - duch Trabantu deluxe, trubka

Jak rozumět úspěchu/selhání konstruktivismu v sociologii? Na jednu stranu se stal samozřejmostí, učebnicovým pojmem. Na druhou stranu dnes nelze označení konstruktivismus brát vážně: označuje totiž tak různé, ba protichůdné přístupy, že bez bližšího vymezení vlastně nic neznamená. Tuto nejednoznačnost a vnitřní rozpornost naznačuje například to, že Berger s Luckmannem, autoři zakladatelské práce o sociálním konstruování reality, se dnes od konstruktivismu ostře distancují; nebo to, že představitelé výrazně „konstruktivistické“ sociologie vědy Bergerovu a Luckmannovu knihu prakticky ignorují, přičemž zároveň často ostře kritizují i současný konstruktivismus. Ohledně konstruktivismu zkrátka panuje velké množství nedorozumění a prvním krokem v jejich rozplétání musí být přiznání, že neexistuje žádný konstruktivismus, ale spíš celá řada konstruktivistických přístupů, leckdy navzájem sotva slučitelných. Ve svém příspěvku ukážu, v čem hlavní nedorozumění mezi různými konstruktivisty spočívaly a spočívají. Vyložím, v čem k těmto zmatkům přispěli sami Berger s Luckmannem a v čem byli, jak to sami dnes cítí, nepochopeni a znásilněni. Dále připomenu, jak vypadá konstruktivistické stanovisko současných vědních studií, zejména autorů z okruhu „teorie aktérů-sítí“ (ANT), abych mohl závěrem vysvětlit, proč je pro mne zrovna toto stanovisko (na rozdíl od ostatních) rozumné a sociologicky nosné – sám se totiž za jakéhosi konstruktivistu považuji.