Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

Charlese Haywarda jsem zaznamenal poprvé jako bubeníka skupiny This Heat. Těm v roce 1979 vyšla stejnojmenná první deska a já tu nahrávku poprvé slyšel ještě zatepla, pár měsíců poté (jako karlovarák jsem sledoval západoněmecká rádia). Pracovali se zvukem i melodiemi jako nikdo jiný. K tomu patřily i nezaměnitelné, melancholicky se táhnoucí hlasy v těch několika málo pasážích, kde se nějak zpívalo. Jeden z nich byl Haywardův. Zpívající bubeník, cha! :)). Všude okolo zuřil punk a oni toho byli velmi svéráznou součástí a zároveň se z toho naprosto vymykali. Mnozí punkeři, tíhnoucí k experimentům a výstřelkům, k nim vzhlíželi. O dva roky později vyšla další jejich deska, Deceit. Něco dost jiného, protože většinou šlo o kratší zpívané písně. Ale jaké! Opět těžko najít srovnání. Přitom v melodiích, zvláštní barvě zpěvu a v práci se zvukem navazovali na první, dosti instrumentální album plné divných zvukových ploch. Styl bubnování opět velmi neobvyklý, svérázný, a vlastně nezaměnitelný. Třetí a poslední řadové album Repeat vyšlo až v roce 1993, ale zpracovávalo vlastně nahrávky z přelomu 70. a 80. let. Tehdy už bylo dávno po kapele, neboť jeden ze tří zakládajících členů, Gareth Williams, záhy po natočení Deceit skupinu opustil. Repeat bylo zase hodně jiné album. Bez zpěvu a velmi experimentální. Člověk tomu musel přijít na chuť...

Po rozpadu This Heat Hayward pokračoval. Vzhledem k tomu, jak moc mne ovlivnil s This Heat, jsem ho pečlivě sledoval. Po nějaké době zformoval kapelu Camberwell Now (a vydali album). Spolupracoval s řadou dalších muzikantů - hrál například s Fredem Frithem a Billem Laswellem v Massacre; s Frithem ještě v Keep the Dog; s Lol Coxhillem, Hugh Hopperem, a Orphy Robinsonem v Clear Frame; s Viv Corringhamovou (vocals/electronics) a Nick Doyne-Ditmasem v Monkey Puzzle Trio (2 alba) a podobně. Především ale vydával sólová alba, kterých vyšlo snad kolem deseti. A často sólově vystupoval, opakovaně v Japonsku. S bicí soupravou, elektronikou a vlastním zpěvem. Někdy hodně zvukově divoké (nahrávka, která zpracovává zvuky automatické pračky), jindy až popově zpěvné.

Na přelomu tisíciletí uvažovali tři zakládající členové This Heat o obnově kapely. Jenže Garreth Williams v roce 2001 zemřel na rakovinu. I tak ale This Heat krátce ožili pár let poté. Mezi lety 2016-2019 se Charles Hayward a Charles Bullen obklopili o generace mladšími hudebníky a z úcty k nepřítomnému Williamsovi zahráli řadu koncertů (v Londýně, v Americe i jinde) pod názvem This Is Not This Heat - většinou skladby z alba Deceit.

V loňském roce dvaasedmdesátiletý Charles Hayward spolu s několika mladými londýnskými muzikanty založil novou kapelu: Abstract Concrete. A to je, proč o něm dnes píšu. Před zhruba týdnem hráli v Praze, v malém žižkovském klubu Punctum. Popravdě, Abstract Concrete mne hudebně nevzrušují tolik, jako někdejší This Heat a další Haywardovy projekty. Je to fajn, nicméně to člověka "nezboří" tak, jako kdysi parta s Bullenem a Williamsem. Ale s ohledem na celoživotní a pro mne dosti významný vztah k tomuhle muzikantovi jsem na pražském večeru nemohl chybět. Byl jsem tam a moc jsem si to užil. Co vám budu povídat: slyšet a vidět na vlastní oči tuhle mou osobní legendu hrát a zpívat mne fakt dojalo. Byl drobnější, než jsem si ho představoval.