Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

Před pár dny se na Wikipedii objevilo nové heslo: Dvouletá fáma (https://cs.wikipedia.org/wiki/Dvoulet%C3%A1_f%C3%A1ma). To byla skupina, ve které jsem v 80. letech hrával. Mezi fanoušky kdysi měla své jméno, ale jinak to byl dost okrajový projekt – „nová vlna“ se tomu říkalo.

Článek na Wikipedii je zpracován pečlivě a podrobně. Skládá informace z řady zdrojů. Bohužel i z těch, které mystifikují. Píše se v něm: „Skupinu založili bubeník a zpěvák Zdeněk Konopásek a kytarista Roman Štefl, ten však musel hned za tři týdny nastoupit na vojenskou službu a skupina tak pokračovala s Martinem Vikem“. Roman Štefl je dokonce uveden jako jeden z členů skupiny: „1981-1983: Jana Macháčková (později Viková), Zdeněk Konopásek, Martin Vik, Ivan Benda, Petr Knotek, Pavel Kouba, krátce Roman Štefl“... Neumím říct, kde se tato informace objevila poprvé, ale v různých variantách se objevuje často. Že Roman Štefl spoluzaložil Dvouletou fámu prostě opisuje jeden zdroj od jiného. Dvouletá fáma byla „pražská novovlnná kapela; založila ji dvojice Zdeněk Konopásek a Roman Štefl“ (Czechmusic.net, http://www.czechmusic.net/band.php?id=1123-Dvouleta-fama). Romana Štefla po jeho odchodu „nahradil […] talentovaný „frippovský“ kytarista Martin Vik“ (Bigbít, https://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/kapely/1174-dvouleta-fama/).

Je to popravdě trochu prkotina a nerad někoho opravuju ve věcech, které se mne týkají. Působí to sebestředně: jako by se něčemu dodávala váha, kterou to vůbec mít nemusí. Jenže Wikipedie je něco trochu jiného než jednotlivý autorský článek nebo kapitola v knize. A pokud neustále omílanou tezi o tom, že Roman Štefl spoluzakládal Dvouletou fámu nechám teď být, už ji nejspíš nevyvrátí nikdo, nikdy, nikde. Takže namítám, dokud můžu: tu kapelu nezaložila žádná dvojice Štefl a Konopásek. Kytarista Štefl rozhodně nebyl později nahrazen kytaristou Vikem. A zmiňovat Romana Štefla jako člena skupiny, byť krátkodobého, je hodně přitažené za vlasy.

Uvést věc na pravou míru nechci jen proto, že lpím na jednom nepříliš podstatném historickém detailu. Dělám to i kvůli kamarádovi a tehdejšímu spoluhráči Martinu Vikovi, naprosto výjimečnému kytaristovi, který v některých ohledech takříkajíc předběhl dobu – protože jestli jsem s někým založil kapelu se jménem Dvouletá fáma, bylo to s ním. Šteflova úloha při vzniku kapely sice nebyla nulová, ale rozhodně byla podružná. Pokud někdo Štefla mylně bere jako jednoho ze dvou spoluzakladatelů skupiny, může být zmaten větami jako: „Duch Fámy se [po rozpadu kapely] pokusil oživit z vojny se vrátivší Roman Štefl, který společně s basistou Ivanem Bendou postavil soubor Chodská lidová, jenž se však stylově od Fámy dost lišil“ (web ČT – Bigbít). Jak je možné, že výsledkem tohoto „znovuoživení“ byla kapela, která působila docela jinak? … Ech, no bodejť, že šlo o něco úplně jiného. Uvádět skupinu Chodská lidová téměř jako pokračování DF je úplný nesmysl. S hudebním duchem Dvouleté fámy totiž Roman Štefl neměl nikdy nic společného; a, popravdě, za rozpadem DF v roce 1983 stálo podstatnou měrou také to, že ani Ivan Benda do ní zrovna nezapadal.

Spojovat Romana Štefla se vznikem (a tváří) DF je prostě omyl. Napíšu krátce, jak to bylo, abych tohle svoje obecné tvrzení doložil. Jasně, některé události staré víc jak čtyřicet let má už člověk hodně v mlze. Ne vším jsem si byl úplně jistý. Avšak svou chatrnou paměť jsem pro tyhle účely operativně vyztužil poradami s Martinem Vikem i Janou Vikovou-Macháčkovou, zpěvačkou Dvouleté fámy z let 1981-1983. Takže, na sklonku léta a v září 1981 se ve skutečnosti stalo toto:

Když jsem se po maturitě přesouval z Karlových Varů do Prahy, vyvěšoval jsem po sloupech a nárožích hlavního města inzeráty, že hledám spoluhráče. Kytaristu a basistu. Tou dobou už jsem měl vymyšlený název kapely a docela vyhraněnou představu o ní. V odpověď na inzeráty se mi ozvali Roman Štefl a Martin Vik. Jsem přesvědčený (a mám to i od dotyčného potvrzené), že první se mi ozval Vik. Před pár lety jsem ostatně v archivní krabici našel staré dopisy, ve kterých jsem - ještě před zářijovým setkáním se Šteflem, tedy už během léta - Martinovi popisoval svou představu o tom, jak chci, aby tahle kapela zněla. Když jsem se pak poprvé sešel se Šteflem, který měl o hraní v kapele velký zájem, začal jsem tím, že kytaristu do téhle kapely už mám. Štefl opáčil, že pro něj není problém začít hrát na baskytaru. Akorát že za pár dnů prý nejspíš nastupuje na vojnu. V té krátké hektické době proběhlo pár mejdanů rodící se party a vzápětí Roman Štefl zmizel. Ještě jsme si asi zkraje vyměnili nějaké dopisy a společně, ve skupině 10-15 lidí, jsme strávili jeho první opušťák (tj. jakousi krátkou dovolenou, kdy šlo opustit kasárna). Ani si nejsem jistý, zda jsem Romana po návratu z vojny ještě někdy viděl.

Co znamená založit kapelu? Nakolik si vybavuji, nikdy jsem si s Romanem Šteflem nezahrál. Ani jeden společný takt, ani jeden pokus, nic. Jednou-dvakrát jsme snad, Martin a já, Romana slyšeli hrát na akustickou kytaru a zpívat na nějakém tom proběhlém večírku. Pocity jsme z toho měli spíš rozpačité, bylo to něco dost jiného, než jsme si představovali. Ale protože Roman mířil na vojnu, neřešili jsme to. První zkoušky kapely, a tedy i klíčové okamžiky pro formování tváře naší muziky (a také jakýsi test vzájemné hudební kompatibility), se odehrály až po Romanově odchodu.

Zkrátka, s Romanem Šteflem jsme se (Martin a já) znali jen letmo, strašně krátce a velmi málo. V kapele chtěl hrát, ale od začátku věděl, že to nepůjde. Jeho odchod na vojnu pomohl vlastně zastřít (a učinit nepodstatným) to, že naše hudební světy se moc neprolínaly. Rozhodně jsem s Romanem netvořil žádnou dvojici, jak se někdy píše. On prostě byl u prvních dnů formování kapely a celé té party, která se kolem ní tvořila. Že nás tehdy seznámil s Janou Macháčkovou, pozdější zpěvačkou, a ta pak i s Pjérem Lašézem, pozdějším autorem textů pro řadu našich písniček, je jeho nepopiratelný přínos. Tomu se ale myslím neříká "založit spolu kapelu". A nejde to ani nazvat „krátkodobé členství“. Proto také tady, na svém osobním webu, Romana Štefla jako člena kapely nevypisuji. Nikdy jsem ho tak nechápal a neuváděl.

Že jsou na Wikipedii (na rozdíl od těchto stránek) uváděni jako členové též Petr Knotek (alias Pjér Lašéz) nebo Pavel Kouba - to mi nevadí? Já bych je tak sice sám od sebe nenazval, ale chápu to. Tam jsou vazby zřetelné. Pjér Lašéz jako textař ke kapele určitě svým způsobem patřil. Ano, po asi půl roce existence souboru také fatálně zmizel na vojnu - ale to už řada písniček měla jeho slova. A Pavel Kouba? Přesnější by bylo ho uvádět jako tradičního hosta prvních několika koncertů, ale budiž. Opakovaně s námi ten pozoruhodný čahoun, kterému všichni říkali Luboš, zpíval legendární píseň Zeměměřič K. Ne-jednou byl tedy s námi na pódiu... Prostě, tihle dva se do kapely a její tvorby otiskli. Nějak. Něco jsme s nimi dělali a udělali. S Romanem Šteflem jsme společně v rámci kapely neudělali nic. Sám do ní nepřispěl ničím, prostě na to nebyla situace. Zhatila to v první řadě vojenská služba, takže ostatní okolnosti, na kterých by nejspíš spolupráce váznula (okolnosti, které lze vytušit i z našich pozdějších muzikantských osudů), se ani nestihly projevit.

Kdyby se v nějakých osobních vzpomínkách zmínilo, že jsme se kdysi s Romanem Šteflem skoro pokusili založit kapelu, ale že to nevyšlo, nebo že se u začátků DF tak nějak ochometal, ani bych necekl. Ale že se opakovaně v objektivně se tvářících zdrojích uvádí jako člen, nebo dokonce spoluzakladatel (jeden ze dvou), to mi přijde zcela nepatřičné... Aby bylo jasno, proti Romanovi nic nemám. S mýtem o jeho spolu-zakladatelské roli nemám zapotřebí nějak systematicky bojovat; bohatě by mi stačilo, kdyby se už nešířil. Nedává totiž smysl.

Takže: Dvouletou fámu založili na podzim roku 1981 Zdeněk Konopásek s Martinem Vikem a od samého počátku až do konce, napříč různými transformacemi, tvořili její tvůrčí jádro.

P.S.: Ech, vypadalo to jako trochu nesmyslná věc, tenhle pokus vystopovat začátky Dvouleté fámy a pokusit se zablokovat houževnatě přetrvávající mýtus o jejím založení. Ale zvrtlo se to do úplně krásný věci. Považte: když jsem před pár dny po telefonu s Marťasem (Martinem Vikem) konsultoval, jak to tehdy s DF bylo, domluvili jsme se zčista jasna na tom, že si spolu zase někdy zahrajeme. A právě dnes se to stalo. Marťas mne navštívil doma, kde mám rozloženou bicí soupravu. Zná to tu, protože před pár lety mi ten barák rekonstruoval. Ale nehráli jsme spolu dlouhých třicet let. Takže když jsme dnes v podvečer pohromadě lomozili, byla to skutečně historická událost. Jeden dlouhatánský improvizovaný kus. Byl to zážitek. A dost možná to nebylo naposledy… Takže díky za tu příležitost.