Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

Už je to skoro týden: minulou sobotu jsem hrál s Oldou Brožem u nás na vsi petanque a dařilo se. Třetí místo v hlavním turnaji (z celkem 60 dvojic, nasazení jsme byli jako 22.).

Jedinou - zaslouženou - porážku jsme utržili od pozdějších vítězů v semifinále. Asi nejvíc si budu pamatovat první vyřazovací zápas po postupu z kvalifikace mezi nejlepších šestnáct. Čekali nás pro ten první K.O. zápas vynikající hráči, Michal Habásko z Havlíčkova Brodu spolu s brněnským Milanem Haškem. Otřesný vstup: první hra - 0:6. Soupeř získal všechny možné body. Druhá hra - soupeř udělal trojku, prohrávali jsme 0:9 (hrálo se do 13 bodů). Nemůžeme pořádně hodit kouli, všechno se zdá ztracené. Jde kolem Franta Haněl ze Sněžného a říká cosi jako: to bude dobrý, kluci, teď začnete hrát a otočíte to... Pak jsem na Františka hodně myslel a na body raději nekoukal. Začali jsme stahovat, koule se dařilo opakovaně nalepit až ke košonku, protihráče jsme dostali pod tlak. Nakonec jsme mohli zápas už dvakrát zavřít, ale jenom jsme srovnali na dramatických 12:12. A povedlo se, vstali jsme z mrtvých a já šel vyhledat Františka, abych mu poděkoval za podporu.

Nehraju tu hru prvořadě pro závodění, ani z hlavy nevím, kolik mám asi bodů v celostátním žebříčku. Ale když se turnaj povede, natožpak "doma" (byli jsme pořádající klub), tak je to prostě prima. Ho!