Blog: poznámky, postřehy, dojmy, komentáře

Když někam jedu, vždycky hledám, jestli v místě nebude hrát něco pozoruhodného. Koncem října a začátkem listopadu jsem měl jet na konferenci do Washingtonu. Najít nějaký "doprovodný program" kupodivu vůbec nebylo snadné. Klubů, ani jazzových, nebylo mnoho a program v drtivé většině nevypadal zajímavě. Záchranu nakonec poskytl hudební klub Black Cat. Strašně jsem litoval, že mi asi o tři dny uteklo tamní vystoupení mých oblíbených Dirty Projectors. Ještě se nabízelo vystoupení Pinback pozoruhodného chlapíka jménem Rob Crow (jeho jiné projekty mám ale raději), nicméně tenhle koncert byl v předvečer našeho vystoupení na konferenci a to nebyla nejvhodnější doba. Asi bychom si to moc neužili. Takže přišla těsně před odletem ještě jiná náhrada: koncert v rámci jakéhosi turné s názvem Afro-punk, kde měli mimo jiné hrát Living Colour. Living Colour jsem znal, první desky byly fajn; a že by naživo mohli být strhující, to bylo jasné. Ostatní jména jsme neznali. Jen jsem měl trochu strach, aby nás cesta nezavedla do nějaké problematické čtvrti a my tam jako jediní bílí nedostali na budku.

Byl to nakonec skvělý večer. Předskokani The Smyrk hráli jednoduše, ale s nasazením, dobrá zábava. Pak ještě na chvíli nastoupili dva pošuci CX KiDTRONiK & Tchaka Diallo. Elektronika a zpěv, v jedné písni hostující kytarista. Bylo to hodně divoké, pulzující basy masírovaly tělo a co předváděli ti dva na podiu (i při výletech mimo něj) mne chvílemi fakt rozesmávalo. Living Colour jsou legendy, starší modelové už. Pořád jsou však ve formě, neuvěřitelně suverénní hráči a jejich bigbít je naživo mnohonásobně šťavnatější než ze studiových nahrávek. A když stojíte ani ne pět metrů od podia, v malém klubu kdesi ve Washingtonu, je to zážitek. Living Colour zkrátka nezklamali. Koukal jsem, že mají hrát koncem listopadu v pražské Akropoli - já se tam na ně snad ještě jednou vypravím.

Saul Williams se mi z nahrávek, co jsem si předem našel na Internetu, moc nelíbil. Taková elektronika - občas "podzemní", ale místy jakoby až k nějakému popu. Naživo byl ale strhující a dobrej. V kapele působil i CX KiDTRONiK, obstarával na svoje krabičky a jeden činel rytmiku, jen se převlíkl do dalšího kostýmku. Pak ještě kytarista a klávesista. Normálně bych asi něco takového neposlouchal, ale na místě to člověka vtahovalo, pohlcovalo - zvukovou intenzitou, barvami, prostředím, osobním šarmem hlavního protagonisty...

Vydařený večer. Po koncertě jsme se u baru seznámili s mladíkem z Cardiffu a jeho australskou kamarádkou, kteří - jak se teprve později ukázalo - byli v městě na stejné konferenci jako my. Konference měla přes osmset účastníků a jednání rozdělená do mnoha sekcí, takže nebylo zas až tak divné, že jsme před tím na sebe nenarazili. Společně jsme se ale nakonec vydali ještě do jakéhosi nočního podniku poblíž, tuším Bohemian Taverne. Dole nás odbavili vyhazovači jak z filmu (250 kg živé afro-americké váhy v černých bundách) a nahoře bar, parket a místy dost ulítlá hudba. Takže pivo a tanec - tančil jsem po mnoha dlouhých letech :))) A po chvíli dorazili i všichni od The Smyrk a Saula Williamse (ten byl stále ještě nalíčený z koncertu) a poslední půlhodinku jsme sebou divoce cukali všichni ve společném kroužku. Smíchem jsem se svíjel zevnitř... Taxikář, co nás pak k ránu vezl do hotelu, chlapík snad odkudsi z Indie, byl překvapivě informovaný o situaci v Evropě i v Česku a velmi živě a se zájmem se vyptával na hospodářství i politiku. Kouká prý na televizi, na naučné pořady.