Michel Callon patří do skupiny sociologů okolo Centre de Sociologie de l´Innovation v Paříži. Je jedním z představitelů tzv. actor-network theory (ANT), neboli teorie sítí aktérů. Dříve než se pustím do referování o textu, který je podle Callonových slov aktivní a pozitivní kritikou ANT, stručně nastíním hlavní teze této teorie.
Jak už sám název napovídá, teorie sítí aktérů vyzdvihuje a rozšiřuje pojetí sítě v sociologii. Sociální aktéři nejednají samostatně a odděleně, ale jsou navzájem propojeni v sítích. Tato teorie dále odmítá dichotomii subjektů a objektů. Lidé (humans) i předměty (non-humans) jsou součástí téhož světa, téže reality a týchž sítí. Realitu nelze rozdělit na oblast aktivně jednajících subjeků a pasivních, nejednajících objektů, ale tato realita jako celek je předmětem studia (sociální) vědy. ANT je také zabývá otázkou moci. Ta je podle ANT dána tím, jak rozsáhlou síť je aktér schopen zmobilizovat na svoji podporu. Podobně je to s věděním, jeho schopnost prosadit se v realitě spočívá ve schopnosti jeho zastánců zmobilizovat co nejrozsáhlejší sítě na jeho podporu. Mocenská pozice je tedy určena velikostí a komplexností sítí, které aktér dokáže zmobilizovat na svoji podporu, ve svůj prospěch. (Latour 2000, Konopásek 1996)
Teď už k samotnému textu. Callon nejprve uvádí přínosy teorie sítí aktérů, připomíná však také kritizované nedostatky a možná zpochybnění některých jejích tezí. Na základě analýzy trhu se snaží dokázat, že ANT je pomocí svých základních hypotéz a primárních definic schopná vysvětlit jednání jedince. V průběhu celého textu klade Callon otázky zpochybňující vysvětlující schopnosti ANT, které se snaží zodpovědět.
V úvodu textu Callon připomíná množství pozitivních přínosů teorie sítí aktérů. Mezi ně patří teze o nestabilitě a neurčenosti aktéra, osvobození od dichotomizací, otevření sociální vědy předmětům (non-humans) nebo porozumění jazyku jako výsledku šíření (distribution), ne jako neodmyslitelné součásti řečníka. ANT představuje aktéra jako anonymního, nedefinovaného a nerozeznatelného. Neboť vše, co se aktéra týče a okolo něj probíhá, je akcí, může být aktér jednou jedincem majícím určitou dávku moci, jindy jedincem bez iniciativy k nějakému získávání dominance. Díky tomuto přístupu byla ANT obviňována z relativismu a kritizována, že není žádnou teorií.
Callon chce v tomto článku ukázat, jak ANT dokáže vysvětlit aktérovy schopnosti a kompetence. Podrobuje ANT zkoušce, k níž využívá analýzu trhu. Proč analýza trhu? Trh je institucí, která směšuje lidi a předměty (humans a non-humans) a ustavuje jejich vztahy. Ekonomické teorie popisují oběh zboží a alokaci zdrojů mezi lidské činitele, striktně tedy oddělují cirkulující zboží, pasivní, setrvačné a ne-lidské, od lidských činitelů (výrobci, distributoři a konzumenti), kteří jsou aktivní a schopní činit komplikovaná rozhodnutí. K těm aktéři dospívají na základě rozvažování, propočítávání a kalkulací s ohledem na sledování vlastních zájmů. Teorie sítí aktérů je stvořená pro situace, v nichž jsou lidé a ne-lidé nerozeznatelní a aktéři jako součásti rozličných sítí mají různé formy, schopnosti a kompetence. Naproti tomu analýza trhu ukazuje, že jsou zde role přesně definovány. Zdá se tedy, že trh do teorie sítí aktérů nezapadá.
Zde Callon klade první otázku: Může ANT porozumět trhu? Pokud ano, za cenu jakých modifikací?
Při definování trhu Callon odkazuje na Guesnerieho, ten vidí trh jako koordinovaný aparát, v němž participující činitelé sledují své vlastní zájmy a s ohledem na ně provádí ekonomické kalkulace. Tyto jejich zájmy jsou často rozdílné až protichůdné, proto se aktéři angažují v transakcích, které konflikt zájmů řeší definováním ceny. Ta není jen tak stanovena, je také výsledkem kalkulací aktérů. Činitelé vstupují do obchodu jako neznámí jedinci a stejně ho i opouští. Z anonymity vystupují pouze v momentě, kdy probíhá transakce. Po jejím ukončení jsou si kvit a opět upadají do anonymity.
Koordinovaný trh tedy předpokládá existenci jedinců schopných kalkulací. Callon se ptá: Za jakých podmínek jsou kalkulace možné? A za jakých podmínek se vyskytují kalkulující činitelé?
K tomu, aby jedinci dokázali učinit rozhodnutí, musí být schopni uvědomit si a shromáždit možné stavy věcí, seřadit je podle svých preferencí a identifikovat a popsat činnosti (akce), které k těmto stavům povedou. K úspěšnému fungování trhu tedy nepostačují pouze aktéři, schopní kalkulovat, ale také vlastnící informace o všech možných stavech věcí, o povaze akcí, které mohou být podniknuty, a o jejich důsledcích v případě, že budou provedeny. Narážíme zde na problém, který se týká nejasností, nejednoznačností a nejistot ohledně (žádoucích) stavů věcí, činností k nim vedoucím a jejich očekávaných důsledků.
Další otázka je nasnadě: Jak mohou být činitelé kalkulujícími, když neexistují pevné informace o budoucnosti?
Callon zde uvádí několik možných řešení, popisuje je a posizuje jejich vhodnost z hlediska ANT. Ekonomové mají po ruce řešení aplikovatelná na různé situace. Jedním z nich jsou tzv. kontingentní smlouvy, které předpokládají interakce a výměnu informací, počítají s opakovaným vyjednáváním a mnohými revizemi. Události, které se mohou v budoucnosti vyskytnout, jsou tímto předem specifikovány. Tím ale přicházíme o koordinovaný trh s navzájem neznámými aktéry, zapojením do interakcí mizí veškerá anonymita. Dalším řešením, jež ekonomové nabízejí, je předpoklad běžné informovanosti aktérů, která garantuje koordinaci trhu. Povaha znalostí může být u různých aktérů odlišná, souvisí totiž se sdílenou kulturou, pravidly, zvyky, konvencemi apod. Tyto "prostředníky" mezi aktéry a jejich chováním umožňují chování aktérů předvídat. Callon však vidí v tomto řešení nedostatky. Pravidla, konvence ani kultura neřídí chování jedince absolutně, neboť zahrnují mnoho možných interpretací. To je možné vyjasnit opět pouze při interpretaci, vyjednávání, diskusi...
Callon uznává řešení předpokládající jakousi prvotní realitu v pozadí kontraktů a pravidel. K porozumění této "základně" směřují právě teorie sociálních sítí (myšlenky formuloval původně Polanyi, později Granovetter). Podle nich mohou jedinci promyslet svá jednání a svá rozhodnutí díky své vsazenosti do sítí vztahů a vzájemné propojenosti mezi nimi. Jediným možným řešením v situaci nejasnosti, nejednoznačnosti či nejistoty je podle Granovettera pouze to nabízené sítí. Vztahy mezi jedinci propojenými v síti se mění a tvarují. Rozměr sítě nebo počet jejích styků s jinými sítěmi determinuje, čím aktér je, co chce a co může dělat. Síť nespojuje libovolné entity, ale uspořádává určité světy. Jedinec je tedy zapojen do "svého" světa, který kontroluje. Aby se stal kalkulujícím aktérem, nemusí se otvírat ostatním světům. Callon vyslovuje potřebu vysvětlit, jak se z jedinců stávají kalkulující individua, uzavřená do sebe, navzájem si cizí, zapojení do vyjednávacích procesů. Jevy běžnějšími, než kalkulovatelnost a konstruování rámců (framing), jsou tok, cirkulace, spojován (v síti vztahů tok prostředníků uvádí do oběhu, propojuje a znovuutváří identity).
Aby bylo možné vysvětlit koordinování trhu, je nutné začít od tvoření vztahů. Pak se objevuje otázka, jak musí formování, podpírání a rámcování styků (framing) pokračovat, aby byla podpořena schopnost kalkulovat a bylo tím umožněno koordinování trhu?
Pokud mají být kalkulace prováděny i dokončovány úspěšně, činitelé i zboží do nich zahrnutí nesmí být provázaní a bez stanoveného rámce (framed). Mezi vztahy, které budou aktéři brát při kalkulacích v úvahu, a vztahy, které budou kalkulacemi vytvořeny, je nutné vymezit jasnou a přísnou hranici. V ekonomické teorii je toto vymezení vyjádřeno v pojetí externalit. Externality označují ty styky, vztahy a účinky, které jednající neberou v úvahu při kalkulaci a vstupu do tržních transakcí. Činitelé zahrnutí do těchto transakcí vyjadřují během vyjednávání své preference a zájmy, hodnotí různá možná rozhodnutí a konečně přistupují k dohodnutým akcím. To má pozitivní nebo negativní účinky na jiné činitele, kteří do těchto transakcí na propagování svých zájmu zařazeni nejsou. Tyto nezamýšlené účinky, v ekonomické teorii známy pod pojmem externality, jsou jedním z nedostatků trhu, jedním z limitů jeho efektivnosti.
K dosažení kalkulovatelnosti je nutné přesné definování aktérů a jejich vztahů. Jednotliví činitelé, lidé (humans) i zboží (non-humans) musí být přesně identifikovatelní a jasně a jednoznačně odděleni od ostatních (humans i non-humans). Definování a konstruování rámců však není nikdy možné dovést až do konce. Vždy se totiž objeví nejaké vztahy, které vzdorují (externality). Pokud jsou tyto uchopeny, identifikovány a definovány, jinými slovy internalizovány, vyskytnou se jiné, unikající externality. To Callon označuje pojmem "přetékání" (overflowing) - nic není možné úplně definovat a orámovat, vždy se totiž objeví něco, co tento rámec "přeteče".
V této souvislosti Callon připomíná Thomasovu tezi o komoditách: Nic není komoditou od prvopočátku, ale stává se jí přetrháním všech závazků k dalším objektům či aktérům, tedy odtržením od výrobce, bývalých uživatelů či bývalých kontextů. Díky dekontextualizaci, oddělování, vyvazování ze vztahů apod. si mohou být aktéři (kupující a prodejce) po ukončení transakce kvit. Stávání se komoditou (commoditization) vyžaduje, stejně jako stávání se kalkulujícím aktérem, a tedy vymezování, definování a konstruování rámců, značné investice a činnosti k přetrhání určitých závazků a internalizaci jiných.
Pro fungování trhu je tedy nevyhnutelná tendence vyvázání se ze vztahů, závazků a dřívějších kontextů. Jako ukázka takto fungujícího trhu Callonovi slouží studie F. M. Garcii o transformaci trhu s jahodami. Na tomto trhu existuje dokonale způsobilý (qualified) produkt, jasně stanovená nabídka a poptávka a transakce jsou organizovány tak, že v jejich závěru je ustanovena rovnovážná cena. Prodávající a kupující se navzájem nemohou vidět, na očích jsou ceny a vystavené zboží. Tím je umožněna úplná transparentnost trhu, výtečná znalost nabídky, konkurence mezi různými výrobci, potlačení vztahových sítí, oddělení jednotlivých částí trhu a tedy vytvoření prostoru pro kalkulování.
Skutečné a přirozené kompetence činitelů tedy nejsou při fungování koordinovaného trhu tím nejpodstatnějším. Tím jsou spíše opatření, vybavení a prostředky, které dávají tvar činnostem participujících aktérů. Callon zde vyzdvihuje důležitost zavádění takových opatření, nástrojů a prostředků a připomíná význam vědeckých studií v jejich dokumentování.
V závěru se Callon vrací k otázce, kladené již na samém začátku: Čím ANT přispívá k porozumění ekonomiky trhu?
Jsou zde shrnuty ty nejzákladnější poznatky, ke kterým Callon při zodpovídání otázek dospěl. Trh se ukázal jako nezahrnutý do sítí sociálních, mezilidských či každodenních vztahů. Konkrétní trh je výsledkem přetrhávání vztahů, definování a utváření rámců, internalizace a externalizace. Aby bylo možné trhu porozumět, je nutné vykonstruovat kalkulující aktéry, kteří jsou si po ukončení transakce kvit. To však neznamená, že je vše zasazeno do rámců a internalizováno a že vedle tržních vztahů už žádné další nezbývají. Callon upozorňuje, že úplné vyvázání se ze vztahů není možné. Definování a orámování funguje a přežívá, pouze pokud vedle něj existuje "přetékání" a neinternalizované vztahy. Dále zdůrazňuje rozdíl mezi pojetím vztahů jako dobrovolně a aktivně vyloučených z koncepce tržních transakcí s cílem lokálně a prozatímně tržní vztahy očistit, a těchto vztahů jako živné půdy tržní směny, bez nichž trh nemůže fungovat. Odděluje také definování, zasazování do rámců a externalizaci (tedy uvažování pouze těch vztahů, které umožňují kalkulace) od zavazování se a sociálních konstrukcí (tedy uvažování běžných vztahů jako poskytnutí možnosti kalkulace).
ANT byla často kritizována za to, že prezentuje aktéry jako jedince vedené pouze honbou za mocí a tedy zaměřené pouze na rozšiřování sítí a jejich vlivu. Callon zde uznává, že tímto zhřešili, neboť studie trhu ukázala rozmanitost možného utváření, konstituování a uspořádávání činností.
Musím pozitivně ohodnotit strukturu textu, jeho rozčlenění na otázky, které jsou postupně rozebírány a prohlubovány, takže plynule přecházíme od jedné k drohé atd. Zdá se mi, že v celém textu Callon ví, kam směřuje, nikde neutíká od tématu, ale prohlubuje analýzu a míří ji tam, kam se chce dostat.
Text je napsán poměrně srozumitelně, přesto mi po prvním přečtení dělalo porozumění některým pasážím problémy. To bylo dáno nejspíše tím, že dostatečně neznám teorii sítí aktérů ani prameny, ze kterých Callon při analýze trhu vychází. Pro zorientování se jsem pak přečetla pár článků týkajících se tohoto tématu (viz literatura). Pomocí nich jsem posléze text pochopila a byla schopna o něm poreferovat. Nezaručuji však, že všechna "má porozumění" jsou správná.
LATOUR, Bruno (2000): When things strike back: A possible contribution of "science studies" to the social sciences. The British Journal of Sociology, 51, 1, 107-23
KONOPÁSEK, Zdeněk (1996): Sociologie jako power play. Sociológia, 28, 2, 99-125
LAW, John (1992): Notes on the theory of the actor-network: Ordering, strategy and heterogeneity. Systems Practice, 5, 379-393 - online dostupné na adrese http://www.comp.lancs.ac.uk/sociology/soc054jl.html
12. 11. 2002